13. Vrcholné období římské republiky - základní teze

bitvy u Ticina a Trebie: na podzim roku 218 př. n. l. bylo nepřipravené římské vojsko pod vedením Publika Cornelia Scipiona poraženo v bitvě u Ticina (přítok řeky Pádu), Hannibalovi se dostává posil od povstalých Gallů, ještě na konci téhož roku byla pak konzulská vojska znovu poražena v bitvě u Trebie (další přítok Pádu),

bitva u Trasimenského jezera: v Římě se k dalšímu tažení proti Hannibalovi v roce 217 př. n. l. připravoval konzul Gaius Flaminius, kartaginské vojsko však obešlo Flaminiovy pozice a nečekaně táhlo bažinatou krajinou, v létě roku 217 př. n. l. se Hannibalovi podařilo vlákat Flaminiovo vojsko do soutěsky u Trasimenského jezera, v bitvě padl Flaminius, bylo zde pobito 15 000 římských vojáků, 10 000 bylo rozprášeno a další 15 000 zajato,

po porážce zavládlo v Římě zděšení, v této nebezpečné situaci byl ustanoven diktátorem Quintus Fabius Maximus Cunctator (Váhavec), Hannibal se však městu Římu vyhnul, zamířil k Adriatickému moři a pokračoval dále na jih, očekával totiž větší podporu ze strany kmenů a měst v Itálii a neměl obléhací zařízení pro dobytí Říma, taktika Cunctatora pak spočívala ve snaze vyhnout se dalšímu otevřenému střetu s Hannibalem,

bitva u Cann (nom. s. Cannae): pro rok 216 př. n. l. byli zvoleni konzuly L. Aemilius Paulus a C. Terrentius Varro, shromáždili vojsko o síle 80 000 pěších Římanů a 6 000 jezdců z řad spojenců, denně se střídali ve vedení vojska, Varro i přes varování v den svého velení napadl Hannibala, který zaujal výhodnější postavení, jeho vojsko tvořilo 40 000 pěších a 14 000 jezdců,

k největší porážce Římanů v dějinách římské republiky došlo v bitvě u Cann (v Apulii na řece Aufidu), Hannibal zesílil obě křídla svého bojového šiku a ta pak sevřela do kleští Římany útočící na střed kartaginského vojska, ztráty Říma čítaly 54 000 vojáků, 80 senátorů, padl i konzul Aemilius Paulus, do zajetí se dostalo 18 000 mužů, na straně Hannibala ztráty činily 6 000 mužů,

k Hannibalovi se po bitvě přidala významná jihoitalská města ( Capua, Tarent, Syrakúsy), v roce 215 př. n. l. získal spojenectví makedonského krále Filipppa V., který zahájil válku proti Římu (První makedonská válka, 215-205 př. n. l.), proti Makedonii se ale postavil aitólský spolek, takže proti Římu výrazně nezasáhla,

Hannibal ante portas: Římu se postupně podařilo mobilizovat svoje síly a v roce 212 př. n. l. oblehnout Hannibalova spojence, Capuu, Hannibal chtěl odlehčit obléhanému městu a v roce 211 př. n. l. zahájil demonstrační pochod na Řím, vyděšené obyvatelstvo Říma volalo: „Hannibal ante portas“ (Hannibal před branami), k dobytí Říma se však Hannibal neodhodlal a jeho vojsko pustošilo venkov, mezitím padla obléhaná Capua, mnozí její občané byli prodáni do otroctví a město ztratilo samostatnost,