14. Občanská společnost a východiska jejich kritiků a nepřátel

14. Občanská společnost a východiska jejich kritiků a nepřátel

Osnova:

• Zrod první moderní občanské společnosti v Evropě francouzskou revolucí.

• Roznesení ideálů občanství po Evropě za Napoleona, ponapoleonovská restaurace poměrů v Evropě.

• Zrod občanské společnosti v českých zemích a obdobné procesy v Evropě.

• Vývoj moderní politiky v českých zemích, tj. ve 20. století.

Francouzská revoluce (její politické ideje, programy a režimy). Ohlas a vlivy revoluce v sousedních zemích. Odraz v českém prostředí. Francouzská revoluce v historiografii.

• Ve Francii se po nástupu Ludvíka 16' dále zhoršovala již tak dost bezútěšná hospodářská situace země (dluhy, neúroda), veškeré pokusy o reformy (hl. finanční) troskotaly na privilegiích šlechty (nechtěla přijít o osvobození od daní) a duchovenstva. Nespokojenost rostla hlavně ve stavu č. 3, tvořeném především měšťanstvem, které bylo zdaleka nepočetnější, avšak toliko bez jakýchkoliv politických práv. Lid Francie však popouzela i zvůle absolutistického panovníka. Sílilo volání po ústavě, lidských právech, daňové rovnosti a zničení feudalismu.

• Období 1. - Generální stavy a Ústavodárné shromáždění - 1789-1791: svoláno zasedání generálních sněmů, třetí stav nerovnoprávný (neměl politická práva, málo zastoupen) provolal se Národním shromáždění, posléze změněno na ústavodárné shromáždění, tzv. trojí revoluce (parlamentní, městská - vojáci do Paříže, nespokojenost a Bastila, vznik Národní gardy), období Velkého strachu, přijetí Srpnových dekretů: Deklarace práv člověka a občana, zrušení absolutismu a feudálního systému; pochod pařížských žen do Versailles, masakr na Martových polích, pokus krále o útěk, přijata ústava

• Období 2. - Zákonodárné shromáždění - 1791-1792: Ústavodárné shromáždění se přejmenovává na Zákonodárné shromáždění, roku 1792 vyhlášení války Františkovi I., dekrety proti šlechtě a duchovním, král zatčen a uvězněn

• Období 3. - Girondistický konvent - 1792-1793: shromáždění se opět přejmenovává, tentokrát na Národní konvent - Girondisté (umírnění republikáni), Montagnardi (radikální levice, název dle horních sedadel v konventu, sem patří i Jakobíni a Kordeliéři), bitva u Valmy (obrat ve válce, úspěch Fr.), proces s Ludvíkem XVI.

• Období 4. - Jakobínský teror - 1793-1794: převrat proti girondistům, smrt Maratova, vznik revoluční vlády - Výbor veřejného blaha a Revoluční tribunál, hromadné popravy - proces s girondisty, kordeliéry (dantonisty a herbétisty), Thermidorský převrat

• Období 5. - Themirdorský konvent - 1794-1795: poprava Robespierra, konec hrůzovlády, politickou moc převzala opět umírněně smýšlející buržoazie

• Období 6. - Direktorium - 1795-1799: zákonodárné shromáždění zvolilo pětičlennou výkonnou radu, zvanou Direktorium, pod ním zákonodárný sbor o 2 komorách: Rada pěti set = dolní sněmovna a Rada starších = senát., roajalistické povstání proti Konventu potlačeno Bonapartem, 1799 převrat Napoleona

• Myšlenky fr. revoluce nacházely ohlas v evropském prostředí již od konce 80. let, reakcí bylo několik větších poddanských povstání (hl. v prostoru německém a polském, dále např. Belgie). V Polsku si dokonce kdesi vyhlásili i svoji ústavu, roku 1792 se začátkem První koaliční války vpadli Rusové do Polska, kde konstituční režim (a pozdější významné povstání) později spolu s Pruskem roku 1795 zlikvidovali. Což znamenalo rozdělení Polska a zánik samostatného Polského království.

• Když s pádem Napoleona roku 1814 skončila revoluční epocha, ideály revoluce byly již hluboce prorostlé do Evropy - poddaní se začínali měnit na občany, nechtěli již tolerovat společnost postavenou na stavovském principu, dožadovali se ústav, garance práv a svobod a právního státu. Myšlenky se dost šířily tiskem (proto ta vyhlášená cenzura).

• První zprávy o francouzské revoluci byly v českém prostředí přijaty obyvatelstvem poměrně vlídně, neboť již ve 2. polovině 18. století byly i do českých zemí určitou formou distribuovány nové filosofické a osvícenské myšlenky z francouzského prostředí. Záhy však byly tyto první zprávy o revoluci v tisku zakázány a byla zostřena cenzura, k jejímuž uvolnění došlo až za vlády Leopolda II. V této době pronikla do českých zemí velká vlna pamfletů a brožurek o revoluci a jejích ideálech, díky čemuž mohly myšlenky francouzské revoluce zakořenit i do českého prostředí, což sebou přineslo významnou změnu - příslušníci neprivilegovaných vrstev začali sebe samotné a svou situaci vnímat nově (odlišně, zřejmě si uvědomili, kdo jsou, a kým by měli být). Byly zakládány i různé spolky názorově revoluci podporující, a jako takové samozřejmě poutaly adekvátní pozornost policejního aparátu. Zájem o revoluci byl už od 1789 i hodně mezi selským lidem, který hltal zprávy o bojovnících za svobodu, došlo k očekávání, že by s případným příchodem francouzských vojsk byla zrušena robota i v českých zemích. Zejména s vypuknutím koaličních válek sílila tužba po příchodu Francouzů, uzavření míru a zlepšení poměrů.