14. Občanská společnost a východiska jejich kritiků a nepřátel

Napoleon, Francie a Evropa (koaliční války evropských mocností s revoluční Francií; strategie Napoleonovy vnitřní a zahraniční politiky; hodnocení jeho historické role).

• 1792 se situace na evropském mezinárodním poli zostřila, nastoupivši rakouský císař František byl pro válku s revoluční Francií, tam se dostala k moci skupina girondistů též válce nakloněná, načež Národní shromáždění mu vyhlásilo válku, i tedy začala První koaliční válka. Prusko + Rakousko + VB (později). Od bitvy u Valmy 1792 začali Francouzi vítězit a v této době se dostal na scénu Napoleon Borntoparty, od 1796 začal Napoleon vytlačovat rakouské armády ze severní Itálie, Rakousko ztratilo též Belgii. 1796 - tažení v Itálii, 1798-99 tažení v Egyptě, bitva u Abukiru. V chaosovém, korupčním a neklidném období vlády Direktoria (1795-1799, pětičlenné) vznikla Druhá protifrancouzská koalice (VB + Rusko + Rakousko, přes počáteční úspěchy koalice došlo opětovně, po převratu Napoleonově 1799, k zatlačení jejich armád zpět.

• 1799 - první konzul

• 1802 - doživotně

• 1804 - císař

• Po nástupu k moci zrušil ústavu, nahradil ji novou, uklidnil vztahy církve a poměry ve Francii se tak začaly konsolidovat.

• Za své vlády se, v oblastech svého mocenského vlivu, snažil vytvořit vazalské státy, do jejichž čel umisťoval své příbuzné a známé. Šlo hlavně o Nizozemí (Batavská republika), Rakouské Nizozemí (Belgie), Španělsko, Itálii, následně pak vytvořil i tzv. Rýnský spolek (16 členů). Zde pak po vzoru Francie zaváděny ústavy a formulovány občanské zákoníky.

• 1804-1805 se zformovala Třetí protifrancouzská koalice (Rusko, VB, Rakousko, další), 1805 bitvy u Ulmu a Slavkova, Trafalgar, pak 1806 dostali na držku i Prusové, zahájena kontinentální blokáda (když nemohl VB porazit námořně), 1809 vyhlásilo Rakousko válku Napoleonovi, plně poraženo (hl. bitva u Wagramu, Vídeň obléhána). 1812 se vydal Napoleon do Ruska, zde zahynula většina jeho vojáků, 1813 poražen u Lipska.

• 1814-1815 Vídeňský kongres, 1815 bitva u Waterloo.

• Roznesl revoluci po Evropě, ideály svobod, rovnosti a také konce poddanství se rychle šířily.

Vídeňský kongres a nová politická architektura kontinentální Evropy. Zásady udržování její stability.

• 1814 začal Vídeňský kongres, aby projednal územní rozdělení Evropy, rozhodl o mocenském vlivu a charakteru vlády v jednotlivých státech.

• Dlouhá jednání byla provázena bohatým společenským programem, a proto bývá toto shromáždění politiků, vyslanců a monarchů nazýváno Tančící kongres.

• Většinou se nescházeli všichni najednou, to snad jen při plesech, hlavním jednacím jazykem byla francouzština.

• Výsledek lze zobecněně shrnout: legitimita, monarchie a rovnováha.

• Předsedou kongresu rakouský kancléř Metternich, snaha o rovnováhu sil v Evropě, pět hlavních mocností: VB, Rusko, Francie, Prusko, Rakousko.

• Závěrečná ustanovení Vídeňského kongresu shrnuta pod Evropskou chartu: rozděleno Polsko, hranice italských států, obnoven Papežský stát, uznán vznik samostatného Norska (od Dánů), vznik Království spojeného Nizozemí. Vznik Německého spolku (35 členů a 4 svobodná města), potvrzen zánik SŘŘ.

• Lze to nazvat prvním evropským systémem kolektivní bezpečnosti založené na rovnováze mocností v Evropě. Padla myšlenka, aby spory v Evropě nadále řešily kongresy - setkání diplomatů a panovníků, další se konal se 1818 - v Cáchách, zde byly Francii sníženy reparace a byla zpětně přijata mezi mocnosti, především 1820 - kongres v Opavě, jenž se sešel na popud revoluce v Neapoli (Špa. a Port.), kdy byla projednávána obecná otázka intervence (Ra+Ru+Pru -pro, VB -proti), Rakousko zasáhlo proti Itálii.

• Výmysl cara Alexandra I. - Svatá aliance, aneb podivný boj za středověké ideály. Šlo o zakotvení možnosti zásahu mocností v zemi s pochybnou legitimitou, zmítanou revolucí, atd. Tato aliance byla pod vlivem různých názorových rozdílů a různých státních představ již 1830 v rozkladu, kdy se rozdělila na státy liberálněji smýšlející a na absolutisticky smýšlející monarchie na základě názorových (politicky) rozdílů.

• Vídeňský kongres - oblíbené „mění mapu Evropy“, 1814-15, sešli se zde Fridrich III., Alexandr I. a František I., šlo především o restauraci panovnických dvorů, především toho ve Francii do předrevolučního stavu, cílem dále: likvidovat revoluce, mír v Evropě, zavedení „kongresové politiky“ - intervence do revolučních zemí. Následoval vznik Svaté aliance - Rusko, Rakousko a Prusko, s cílem spolupráce na základě „křesťanské solidarity“.