Říman přednáška 5

Říman přednáška 5

• Fyzické osoby, právní subjektivita a právní status (O. Sommer)

• Právo osob je stěžení část všech soukromých práv

• Právo osob nejvíce odráží dobu ve, které vzniká

• Pojem občan znamená v každé kultuře něco jiného

• Státní moc v původním starém Římě ze 6. st. Př n l byla velmi slabá. Byla tvořená volně spojenými rodinami. V čele každé rodiny stál páter familias a v čele rodu stál předák, tito tvořili původní senát.

  • Každá rodina byla ekonomicky nezávislá – vše si vyráběla

  • Nezávislá nábožensky – páter vykonával kněžství

  • Nezávislá společensky – maximálně se stýkali s příslušníky v rodě

  • Rody společně nastupovaly do boje, ale jinak spolu příliš nekomunikovali, snad jen v případech výměnného obchodu nebo pomstou (vendeta; později se vydal viník a ještě později se vyplácel viník penězi)

• Otec rodiny vládl neomezenou mocí – patria potestas, tato moc sahá na všechny agnátské příbuzné (zrozený z manželky otcovy, manželka, manželky dětí, děti dětí)

  • Dcera spadá pod moc pátera familias dokud se nevdá, pak přechází pod svého manžela

  • Smrtí moc zaniká

  • Otcem rodiny může být i dvouleté dítě, protože je osobou svého práva smrtí svého otce

  • Otcova moc sahá na svobodné osob, otroky i na věci

  • Otec má právo nad životem a smrtí, může zabít kteréhokoliv člena své rodiny; později zmírněno na rodinný soud a v případě manželky museli být přibráni její příbuzní.

  • Zabití dítěte mohlo být stíháno censorskou důtkou

  • Právo odložit dítě (novorozené), toto jednání bylo trestáno až od 4. století našeho letopočtu (pod zdůvodnění, že odložení dítěte mu způsobuje krutější smrt, než zabití)

  • Právo dítě prodat za řeku Tiber a stalo se otrokem

  • Právo prodat spoluobčanovi – dítě zůstává římským občanem se zachovanými veřejnými právy, ale je povinen nastoupit dočasnou službu v římském vojsku

    • Trojí prodání dítěte působilo zánik otcovské moci

    • Toto platilo i na manželku, čehož některé využívaly a simulovaně se nechávaly prodat

  • Právo požadovat dítě, zadržovanou manželku – zde je vidět, jak blízko mají ve starověkém Římě vlastnictví a otcovská moc. Musel dokazovat, že manželka, nebo děti jsou jeho dle práva quiritů, pokud to před prétorem prokázal, byla mu manželka s dětmi přiřčena. Příbuzné musel k soudu předvést kdokoliv, kdo je zadržoval, takže mohlo jít ji o svého syna, manželku, kohokoliv, kdo zadržoval jeho poddané. Toto platilo až do doby, kdy bylo přikázáno, aby nebyla rozdělována dobře spolužijící manželství otcovskou mocí.

• Postavení osob podrobených moci otce: osoby cizího práva

  • Nejsou plně způsobilí k právu, nemůžou mít vlastní majetek

  • Ale mohou uzavírat právní jednání

  • Syn podrobený moci otcovské může uzavírat manželství, svůj majetek však nabývá pro svého otce. Vždy je za něj zodpovědný otec rodiny, i když např. rozbije okno.

    • Syn rodiny je nabývacím nástrojem rodiny.