12. Stat a jeho promeny v dejinach
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Stát a jeho proměny v dějinách
Stát – politická organizace společnosti na určitém území. Existence státu předpokládá tři základní prvky – obyvatelstvo, území a státní moc.
Teorie vzniku státu: a) teorie smlouvy: Thomas Hobbes – lidé jsou ve své podstatě zlí, právě proto (aby se nepozabíjeli), došlo k uzavření nepsané smlouvy mezi jednotlivci – z důvodu ochrany před vnějším nepřítelem vytvořili správní celek, podřídili se jeho autoritě a vzdali se části svých přirozených práv.
b) vládní teorie (násilí): státy vznikly tak, že si skupina lidí podmanila území a přinutili obyvatele, aby je přijali za své pány – jejich vládu.
c) organická teorie: stát vznikl postupným organickým začleněňováním jednotlivých rodů a později celých kmenů do stále větších správních útvarů.
Funkce státu: Karl W. Deutsch: Stát má hlavně své obyvatele ochránit, zajistit jim bezpečnost. Funkcí je myšlen proces sloužící k udržení systému a dosažení cílů. Lze rozlišit devět nejdůležitějších funkcí. Mezi základní patří například udržení pořádku nebo dosažení a maximalizace státního bohatství. Mezi specifické funkce můžeme řadit koordinaci a integraci zájmů a postojů občanů, jejich motivaci k učení a vytváření nových společenských struktur.
Max Weber: definice státu: stát lze definovat na základě užití fyzické síly. Fyzická síla není jediný atribut státu, je ale pro něj specifická. Jedině stát má legitimní právo použít fyzickou sílu. Měla by být limitována na jeho území.
Typy státu: Karl W. Deutsch: Pro každý stát mají různé funkce různou důležitost.Typ státu je pak vymezen třemi funkcemi, které daný stát považuje za určující. Na tomto základě je možné nalézt řadu potenciálních typů státu, z nichž některé již neexistují nebo dokonce ještě neexistují.
Tradiční stát ( 12.,13. století v Evropě, důraz na udržitelnost)
Dobyvatelský stát ( důraz na moc a udržení dobytých území, normanské státy)
Merkantilistické státy ( 17.,18. století v Evropě, především ekonom. rozvoj)
Státy laissez-faire ( pol. 19. stol., ekonom. rozvoj - volný trh, sociální výhody)
Státy blahobytu ( 2. pol. 20. stol. v záp. Evropě, sev. Americe)
Revoluční státy ( snaha o nezávislost nebo nastolení nového společenského řádu)
Post-revoluční státy ( např. Rusko po 1917, udržitelnost)
Státy blízké budoucnosti ( důraz na sociální učení, integraci a koordinaci)
Ad 1 – 2) V tradičních státech byla většina společensky a hospodářsky důležitých rozhodnutí buď předurčena tradicí nebo učiněna na úrovni malých subsystémů ( rodina, vesnice, městský stát). Podobná situace byla i ve státech dobyvatelských. Panovník sice činil důležitá rozhodnutí jako například vyhlášení války, ale každodenní rutinní záležitosti se odehrávaly na lokální úrovni.