19. Rané císařství - principát. Dějiny Říma za iulsko-claudijské a flaviovské dynastie - základní teze
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Řím
19. Rané císařství – principát. Dějiny Říma za iulsko-claudijské a flaviovské dynastie
Základní teze:
vysvětlení pojmů iulsko-claudijská a flaviovská dynastie, datace doby vlády obou dynastií:
iulsko-claudijská (claudiovská) dynastie, její členové byli v určitém stupni příbuznosti se starořímskými rody Iulů a Claudiů, zakladatelem dynastie byl Augustus, dále do dynastie patří Tiberius, Caligula, Claudius a Nero, název flaviovská je pak odvozen podle jména rodu, z něhož pocházeli císaři Vespasianus, Titus a Domitianus,
datace: iulsko-claudijská dynastie (27 př. n. l. – 68 n. l.), flaviovská dynastie (69-96 n. l.),
charakteristika vnitropolitického vývoje Říma, římské společnosti a hospodářství:
období se vyznačuje dalším upevňováním císařské moci na úkor republikánských institucí, transformací starých a vytvářením nových úřadů, již za Tiberia došlo k tomu, že přestal být svoláván lidový sněm a císař rozhodoval o obsazování úřadů, někteří císaři uzurpovali moc násilnou cestou a během své vlády vystupovali despoticky (Caligula, Nero a Domitianus), důležitou roli v nástupnické otázce hrály nejen dynastické svazky, ale také armáda a praetoriáni,
došlo ale také k určité politické a sociální stabilizaci společnosti, od Claudia začal narůstat v Římě význam propuštěnců, a to i na císařském dvoře, důležitou roli hráli již také zmínění praetoriáni,
v hospodářské sféře života Římanů se stále více prosazoval kolonát, který se však začal uplatňovat již dříve (někde se uvádí od 1. století př. n. l., v jiné literatuře od 1. století n. l. ), jeho vznik byl důsledkem neutěšených poměrů v římském zemědělství, neúspěchu Augustovy kolonizace, neboť veteráni nabyté pozemky odebrané původním vlastníkům prodávali a za získané prostředky žili v městě Římě, k příčinám vzniku kolonátu patří i stále klesající počet zdrojů otrocké pracovní síly,
kolonátem se rozumí systém pronájmu půdy drobným a středním zemědělcům, v pozdější době i otrokům, z něhož plynul zisk nejen majitelům pozemků, ale i pronajímatelům půdy, neboť si mohli ponechat část výnosu, rozvoj kolonátu tak vedl k zvýšení produktivity práce v zemědělství, majitel pozemků uzavíral s kolóny smlouvu, zpravidla na dobu pěti let, pokud však kolóni nebyli schopní splácet nájemné, byli vlastníkem pozemků nuceni setrvávat na půdě i po vypršení smlouvy, zpočátku se nájem platil v penězích, postupně se ale začal proměňovat v odevzdávání naturálií, od 2. století n. l. se po kolónech vyžadovalo odpracování určitého počtu dnů ve prospěch majitele půdy,
dalším charakteristickým rysem hospodářství byla stále větší závislost Itálie na dovozu z provincií, muselo se dovážet především obilí, a to z Egypta a ze severní Afriky,