Řecká a římská mytologie

Řecká mytologie

Náboženství pronikalo všechny oblsti života ant. člověka. Řecké náboženství má kořeny v kultuře původních rolnických obyvatel a indogermánských přistěhovalců (kolem r. 2000 př. Kr.) a ovlivnila ho řecko-mykénská kultura. Stejně tak neslo i vlivy starého Orientu a Egypta. Mnoho přinesli noví osadníci egejského stěhování.

Mezi náboženství vyskytující se v oblasti ŘC byly také různé proudy přicházející z Orientu (orfismus), kt. ovlivnily také Platona, Pythagora či novoplatonismus (ant. božstva jsou považována za pouhé alegorie podstaty božstev nebo za nebeská tělesa, jež nemají s lidmi nic společného).

Řecká mytologie sestává z vyprávění o řeckých bozích, polobozích a bájných hrdinech, která se nejprve předávala ústní básnickou tradicí a tvoří součást starořeckého polyteistického náboženství. Řecký mytologický systém byl později v upravené podobě přejat římskou mytologií. Při studiu řecké i římské mytologie je třeba brát v úvahu, jednak to že řada bájí existuje v různých variantách, jednak to, že řečtí a římští bohové sice často tvoří vzájmené protějšky, nejsou však vždy úplně totožní.

V různých příbězích a hymnech mají řečtí bohové podobu člověka; několik výjimek (např. Sfinx) je blízkovýchodního či anatolského původu. Řečtí bohové se dle těchto vyprávění mohli narodit, avšak nestárli, byli téměř nezranitelní, mohli se stávat neviditelnými, přemísťovat se velmi rychle na dlouhé vzdálenosti či mluvit prostřednictvím lidí, ať už s jejich vědomím či bez něho. Každý z bohů měl svůj vlastní způsob zjevování se, rodokmen, zájmy, osobnost a oblast činnosti – tyto údaje se však místně lišily. V poezii jsou s jednotlivými božstvy spjatá ustálená epiteta (běloloktá Afrodité apod.).

Bohové jsou zpodobeni jako velká několikagenerační rodina, jejíž nejstarší členové stvořili svět, avšak byli přemoženi mladšími členy rodiny. Dvanáct olympských bohů popisuje řecká poezie jako ty, kteří se v hrdinském věku zjevili osobně Řekům. Bohové naučili Řeky mnoha užitečným řemeslům, naučili je způsobům bohopocty, odměňovali jejich ctnosti, trestali neřesti, konali zázraky a plodili prostřednictvím lidí děti.

V Řc. Bylo jedním z práv a povinností účastnit se státního kultu. V Athénách Kekrops rozhodl, že kultem bude Athéna (olivy) před Poseidonem (slaná voda).

• Od animismu a fetišismu k představě světa jako města lidí a bohů

• Mýty, kulty a věštby

• tvořili náb. spolky, amfiktyonie – spol. přinášení obětí bohům, péče o posvátný okrsek, chrám a poklady.

• Olymp. hry (Zeus), Pythinkské hry (Apolon), Dionysie, Panathenaie etc.

• Helénismus – charakteristickým synkretismus – pochybování o olym. bozích i místních bozích, ale atheismus se nerozšířil

• Alexander se stal v ŘC. bohem

• Perikles – podpora lid. Bohů

• Hermes – posel bohu, nese mraky nebo beranka – tuto symboliku přebírá Bible, vodí lidi do podsvětí, proto má sochy na křižovatnách cest