2. Diferenciace křesťanů, její příčiny a důsledky

2. Diferenciace křesťanství

Starověké hereze

• Gnosticismus – vlivné intelektuální helénské synkretické myšlenkové hnutí. Částečně absorbovalo i křesťanství, což dalo vyrůst mnoha křesťanským gnostickým sektám. Největšího rozkvětu dosáhl po roce 150. Proti gnostikům se postavili apologeti, kteří bránili orthodoxii.

• Markionismus radikálně odmítal Starý zákon a stvoření jako dílo zlého boha, demiurga.

• Doketismus (od řec. δοκειν - zdáti se) odmítal tělesnost Ježíše Krista a jeho utrpení na kříži, které bylo považováno jen za zdánlivé.

• Aphtartodoketismus umírněná forma doketismu snažící se překonat jeho rozpory

• Ebiomythysmus tvrdil, že Ježíš byl jen pouhý člověk, kterému se při křtu v Jordánu dostalo mimořádného, ba přímo nejvýznamnějšího postavení mezi všemi lidmi. Proto je správné, že je uctiván jako κυριος. Ebiomythysmus se projevoval velkým sklonem k askezi.

• Monarchianismus – učení stojící na přísném monoteismu, které neuznává rozlišení tří osob v Bohu (Trojice).

  • Dynamický monarchianismus neboli adopcionismus – Ježíš byl pouze přijat za Božího syna.

  • Modalistický monarchianismus neboli modalismus či patripassianismus – Bůh se pouze zjevuje jako různé osoby, ale zůstává striktně pouze jeden; další podobou této hereze je sabellianismus.

• Ariánství – učení alexandrijského kněze Areia (Aria), že Ježíš Kristus je pouhý člověk

• Apollinarismus – učení Apollinaria z Laodiceje, že Ježíš Kristus má lidské pouze tělo, ale božího ducha či rozum.

• Macedoniasmus také Pneumatemachismus - učení biskupa Macedonia popírající božství Ducha svatého, odsouzené na Prvním konstantinopolském koncilu.

• Nestoriánství – jeho podstatou je tvrzení, že Kristus má obě podstaty oddělené a navzájem nezávislé, jeho člověčenství je pouhá pláštěnka pro božství, jeho manifestací. Proto Panna Maria není Matkou Boží (θεοτόκος), neboť Syn Boží je nestvořený, přijal lidské tělo a v něm přebýval. Jako Syn Boží má božskou podstatu, jako syn Marie lidskou. S touto herezí přišel cařihradský patriarcha, Peršan Nestοrios (428 – 431). Na konci roku 428 Nestorios odmítl učení o Matce Boží jako nové ariánství. Laici však Nestoria vnímali jako propagátora teze, že Kristus je pouhý člověk nebo že jsou v něm 2 osoby. Na teologické úrovni byl hlavním kritikem nestoriánství sv. Cyril I. (375 – 444), patriarcha alexandrijský (412 – 444), který obhajoval jednotu Bohočlověka. V srpnu 430 Nestoria odsoudil i papež sv. Celestýn I. (422 – 432). Přes odpor patriarchy antiochijského III. všeobecný sněm v Efesu (431) nestoriánství prohlásil za kacířství. Nestoriánství existuje dodnes jako orientální církev syrská (assyrská).

• Monofyzitismus – tvrdí, že Syn má jen jednu přirozenost – božskou. Byl odsouzen na Chalcedonském koncilu (451). Radikální monofyzitismus Eutychův dnes nezastává nikdo; Společenství východních církví vyznává miafyzitismus (Ježíš má spojenou přirozenost).[zdroj?]