2. Diferenciace křesťanů, její příčiny a důsledky

Odpor k Trojiční nauce oživl během reformace (antitrinitáři) nejprve v Polsku (Faustus Socinus +1604, Sociniáni) a pak i v Německu. Argumentovali často Biblí, kde se slovo Trojice vůbec nevyskytuje a Písmo zřetelně naopak podporuje výhradnou jedinečnost v jediné osobě, tedy monoteistické kořeny křesťanství. Biblické texty podporující Trojiční teologii se nachází v několika ojedinělých verších spíše pouze v náznacích. Odpůrci trojičního pohledu byli, jako kacíři, v historii ostře pronásledováni protestanty i katolíky.

V moderní době učení o Trojici odmítají např. unitáři, kristadelfiáni, Svědkové Jehovovi, řada denominací z letničního hnutí) a nemnoho dalších moderních netrojičních křesťanských skupin.

Z hlediska světonázoru a vztahu k jiným vírám, se křesťanstvo naukou o Trojjediném Bohu výrazně odchýlilo od společně sdílených nauk s jinými abrahámovskými náboženstvími jako je např. judaismus a islám, pro které je myšlenka trojí a přitom jediné podstaty Boha nepřijatelná.

Nestoriánství

Nestoriánství či nestorianismus je christologická nauka pojmenovaná po Nestoriovi, který byl odsouzen roku 431 na Efezském koncilu.

Popis nauky

V christologických sporech 5. století představuje nestoriánství protipól vůči monofyzitismu. Popisuje jej v zásadě především soupis anathémat nestoriova hlavního oponenta Cyrila z Alexandrie a Efezský koncil. Podle Cyrila představuje hlavní bod nestoriánské nauky tvrzení, že v Ježíši Kristu existuje boží a lidská osoba (osoba s božskou přirozeností a osoba s lidskou přirozeností). Nestorius rozlišoval Kristovu podstatu před "inkarnací" a po ní. Protože tvrdil, že božská podstata se do Krista vtělila až po jeho narození, odmítl označení Panny Marie jako Bohorodičky. Argumentoval tím, že Marie jakožto člověk přece neporodila Božství a může být proto nazývána pouze Kristoridočkou.

Otázka se však netýkala pouze Marie, ale především osoby Ježíše Krista a jejího vnímání - šlo o součást dobové teologické diskuze v níž se hledaly odpovědí na složité teologické otázky vztahu Ježíšova božství a lidství. Nestorius důsledně odlišoval Ježíšovu lidskou a božskou podstatu - v jeho pojetí je Ježíšovo lidství a božství spojeno morální jednotou, popřípadě pak Boží Syn obýval člověka Ježíše jako chrám. Jeho učení bylo chápáno tak, že v Ježíši Kristu existuje boží a lidská osoba (osoba s božskou přirozeností a osoba s lidskou přirozeností). Nestoriovo učení mělo závažný vliv na soteriologii a teologii eucharistie - v období protestantské reformace byly skupiny, které popíraly reálnou přítomnost Krista v eucharistii, označovány jako nestoriánské.

Vývoj sporu

Proti Nestoriovi se ohladili především konstantinopolsští mniši a obrátili se o pomoc k Alexandrijskému patriarchovi Cyrlovi, čímž se teologická stránka problému spojila s konkurencí dvou hlavních teologických škol (alexandrijské a antiochijské). Kvůli této nauce se sešel Efezský koncil (431), který Nestoria za nepřítomnosti antiošských biskupů, kteří nestačili přijet, odsoudil a prohlásil Ježíše Krista za jedinou osobu.