2. Diferenciace křesťanů, její příčiny a důsledky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Monotheletismus – tvrdí, že Syn má jen jednu vůli – božskou. Byl odsouzen na Třetím konstantinopolském koncilu (680 – 681), který z monotheletismu obviňoval též papeže Honoria I. (625 – 638).
Filioque – tedy víra, že Duch svatý vychází společně z Otce i Syna, je herezí z pohledu pravoslaví. Více viz hlavní článek.
Obrazoborectví (ikonoklasmus) – bylo zavedeno pod vlivem předsudku císaře Lva III. Syrského (717 – 741). Mělo dvě fáze: 730 – 787 a 814 – 843. Obnovení ctění obrazů v roce 843 je pravoslavnými a řeckými katolíky slaveno každý rok 2. neděli po Letnicích jako svátek pravoslaví. V novověku nalézáme ikonoklasmus u kalvinismu
Středověk
Albigenští
Valdenští
Lollardi
Konciliarismus,
Husitství, odsouzeno na Kostnickém koncilu (1414 – 1418). Ve snaze potlačit husitství bylo vedeno pět křížových výprav, které byly všechny odraženy. Basilejský koncil (1431 – 1449) poté dohodl s husity kompromis: Kališnictví (utrakvismus) římskokatolická církev v Českých zemích povolila (tolerovala), nicméně žádný papež Kompaktáta později neuznával a Pius II. roku 1462 je dokonce výslovně odmítl. Schvaloval jejich platnost pouze pro nejstarší generace husitů.
Novověk
Protestantství, bylo odsouzeno jako hereze Tridentským koncilem (1545 – 1563).
Jansenismus
Modernismus
Ekumenismus, označují za herezi starokalendářní pravoslavní.
Monofyzitismus
Monofyzitismus (z řeckého μόνος monos jeden + φύσις fysis přirozenost) je christologický názor, že Ježíš Kristus měl pouze jedinou, a to zcela božskou a nikoli lidskou přirozenost a že tedy nelze rozlišovat "mezi Otcem a Synem a mezi božstvím a lidstvím v Kristu" . Opačný názor představují vyjádření Chalkedonského a Druhého konstantinopolského koncilu, které zastávají nauku o dvou přirozenostech v Kristu, totiž přirozenosti božské a lidské. Z pohledu církví, které uznávají první čtyři ekumenické koncily (tj. zvláště katolické a pravoslavné církve), představuje monofyzitismus herezi.
Představitelem monofyzitismu, odsouzeným též Chalkedonským koncilem, byl Eutychés. V dalším staletí se z monofyzitismu vyvinul monotheletismus, který se pokoušel nalézt střední pozici mezi výroky Chalkedonského koncilu a monofyzity. Stoupenci koncilu však i toto řešení zavrhli, a to přes snahy byzantských císařů dosáhnout v této otázce církevní jednoty. Monotheletismus pak zastávala zvláště maronitská církev, a to až do doby, kdy znovu nastolila církevní společenství s katolickou církví.
Monofyzitské církve
Monofyzitské církve existují až dodnes, a to zvláště v zemích Blízkého východu a jsou považovány za součást tzv. orientálních církví.
Ariánství
Ariánství či arianismus je křesťanský teologický a christologický směr, odsouzený Prvním ekumenickým sněm v Níkaji roku 325 jako hereze - odchylné učení, jež popírá božství Ježíše Krista. Název pochází ze jména alexandrijského kněze Areia (latinsky Arius, cca 260–336). Ariánské učení, že Ježíš Kristus je stvořená bytost, spolu s Duchem svatým podřízená Bohu Otci, dostalo v raném středověku politický význam: jako je Kristus (církve) a Duch svatý (vzdělanost) podřízen Otci, je také církev plně podřízena panovníkovi jakožto otci. V této podobě ariánství převládalo u germánských kmenů až do 7. století a jeho politická stránka znovu oživla v boji o investituru ve vrcholném středověku.