Ekonomika a sociální struktura společnosti – základní úvod do problematiky

Ekonomika a sociální struktura společnosti – základní úvod do problematiky

Základní princip sociální organizace zůstával dlouho nezměněn ( od středověku až do 18.století). V Evropě se sociální struktura musela přizpůsobit většímu počtu lidí, čím dál více rozdělených na bohaté a chudé. Rozlišujeme 3 příznaky evropské expanze během ranného novověku: zámořské objevy, růst populace, cenovou inflaci( velké množství mincovního kovu v oběhu). Kombinace těchto fenoménů posunula těžiště hospodářské moci z jihu na severozápad, ze Středomoří k Atlantiku.

V ranném novověku ( lépe 1500-1600) se udály velké změny, někdy na ně nahlížíme jako na fáze přechodu od „feudalismu ke kapitalismu“.Tím má být řečeno, že společnost ovládána šlechtou, jejíž převahu ospravedlňoval fakt, že vlastnila půdu a poskytovala vojenskou ochranu, se stala nebo postupně stávala společností, v níž vládlo obchodní bohatství buržoazie. Za příznaky této dobové evoluce je považováno zavedení tržních vztahů v zemědělství a růst měst, tendence, které položily základ evr.koloniálním říším. Jinak řečeno, došlo ke změně od rurálního vývoje a vrchnostenského světa, v němž postavení člověka určovala jeho společenská funkce – ten, kdo se modlí, ten, kdo bojuje a ten, kdo pracuje - , ke světu měst, v němž třída definována vztahem k výrobním prostředkům.

Měli bychom se vyvarovat rovnítka mezi změnami v povaze ekonomiky a změnami společenských struktur. Je důležité pochopit, že v rámci každé ze tří skupin feudální společnosti, to je těch, kdo se modlí, bojují, a pracují, existovalo pevné sociální rozvrstvení.

V prvním stavu dělil celý svět bohatého kardinála od prostého faráře, světsky žijícího knížete biskupa od duchovně nespokojeného mnicha. Pojem šlechtic zahrnuje chudého loupeživého rytíře, venkovského velkostatkáře, dvořany a knížete královské krve. Uvnitř třetí stavu byla různost větší. Provozovatelé svobodných umění měli ve městech zvláštní postavení, obchodníci byli důležitější než řemeslníci, některá řemesla byla odbornější než jiná.

Hlavním zdrojem zaměstnanosti a bohatství bylo zemědělství, nejvýznamnější sektor hospodářství, základ zdanění – vládního, církevního ( desátky), lenního a vlastnického ( nájmy), - které financovalo většinu ostatních činností. Převážná část obyvatelstva žila na venkově a zemědělská činnost určovala život lidí v Evropě. Neexistovala žádná pevná hranice mezi oddělující město a venkov, průmysl a obchodování od práce na polích, pracovníky průmyslu od zemědělských dělníků. Spojení mezi zemědělství a řemesly byla úzká, nevelký pokrok vědy a techniky znamenal, že výroba vycházela z přírodních produktů. Většina výroby zahrnovala zpracování zemědělského zboží. Hlavní průmyslové činnosti se zabývaly výrobou konzumního zboží – potravin, nápojů, oděvů, obuvi, nábytku,- která závisela na surovinách vyráběných na venkově. Průmyslová činnost byla spojená se zemědělským zázemím.