Ekonomika a sociální struktura společnosti – základní úvod do problematiky

Prosperita zemědělské činnosti určovala kupní sílu evropské společnosti. Bohatství venkova vytvářelo trh pro průmyslové zboží i pro drahé zemědělské výrobky jako maso. Naopak chudoba, nejběžnější stav většiny venkovského obyvatelstva, působila jako stálé omezení tohoto trhu. Jakékoli zvýšení ceny zemědělských produktů, zejména obilovin, mělo vliv na městské obyvatelstvo, snižovalo kupní sílu ve městech i mezi venkovskými lidmi a omezovalo trh vyrobeného zboží. Stálým jevem byly změny cen zemědělských výrobků a především z důvodů sezónních. Další změny cen vyvolávala různě úspěšná úroda. Dopad cenových změn přispíval k pocitům nejistoty. Do 18.století se musela Evropa sytit sama. Dovoz potravin ze zemí mimo Evropu se doposud týkal pouze luxusního zboží ( např.cukr). V následujícím století se měla Evropa otevřít potravinovému dovozu ze Severní Ameriky, Argentiny a Austrálie. Evropa byla podstatě do 18.století samozásobitelská, a proto půda představovala hlavní zdroj národního a soukromého vlastnictví. Převládající systém obdělávání půdy neprodukoval tolik, aby bylo dosaženo spolehlivých minimálních zásob pro případ neúrody a jen málo oblastí vyrábělo dostatečně velký tržní přebytek. Překážky také kladla pomalá a nákladná doprava. Systém zemědělství lze charakterizovat nízkou produktivitou a nejistými výsledky.