Vznik filozofie a její historie

Vznik filozofie

Slovo „filozofie“ pochází ze dvou řeckých slov – „filein“- milovat, „sofia“ – vědění, moudrost, proto se většinou překládá jako „láska k moudrosti“. Filozofie se týká bezprostředně každého člověka, protože každý z nás si již někdy položil otázky: Jaký jsem? Co je smrt? Jaký smysl má svět? Atd., které jsou vlastně obsahem filozofického zkoumání. Každý z nás se také cítí být schopen a oprávněn na tyto otázky odpovídat. Podle A.Azenbachera „je člověk svou povahou odsouzen k filozofii“.

Předmětem filozofie je zkoumání přírody, člověka a společnosti v nejobecnější rovině. Východiskem filozofie je každodenní zkušenost, ve které je svět odhalován pro naše běžné poznání a jednání. Jakmile každodenní bytí ztrácí svou samozřejmost, začíná samotné filozofické zkoumání. Tradice uvádí jako zdroje filozofie údiv a pochybování. Člověk se snaží podrobit každodenní zkušenost kritice a dosáhnout nové základní jistoty (např. pro Sokrata začíná filozofování věděním, že nic neví).

Definice filozofie: věda o nejobecnějších souvislostech a vývojových zákonitostech přírody, lid. Společnosti a člověka

1. Zdroje filozofie: lidské pochybování, údiv, v mezních životních situacích

2. Východiska filozofie: v řeči mezi lidmi (komunikace, lidská zkušenost)

3. Světový názor: vychází z vědeckého poznání

Vztah filozofie k ostatním vědám

Filozofie nemá předem danou metodu, metoda filozofie je sama filozofickým problémem. Tím se odlišuje filozofie od ostatních věd, musí si dát předmět a metodu, kdežto ostatní (speciální) vědy si je neurčují.

Klasifikace věd podle A.Azenbachera:

1. vědy reálné – zkoumají určitou dílčí oblast skutečnosti určitou metodu (např. vědy přírodní, společenské, ekonomické a další)

2. vědy formální – zkoumají pouze strukturu souvislostí, realizují se vždy v určité metodické abstrakci (např. logika)

Filozofie samozřejmě vychází z výsledků reálných věd, zpracovává je a tím zároveň přispívá k určení pozice reálných věd v celkovém komplexu. Od formálních věd se filozofie odlišuje tím, že jejím východiskem je zkušenost, kdežto formálním vědám jde o metodickou abstrakci (o tzv.“čistou formu“)

Filozofie bývá definována jako věda, ale její definice je obtížná. Můžeme ji charakterizovat jako kritickou rozumovou vědu o podmínkách možnosti empirické skutečnosti jako celku. Je tedy vědou základní ( zkoumá základ všeho empirického), univerzální (zkoumá celek) a kritickou (podrobuje svému soudu každý názor, každý obraz světa a hodnotu).

Filozofie a náboženství – náboženství se opírá o fakt víry v nadpřirozeno, které se nezkoumá a ani nefilozofuje.

Filozofie ku umění – pravda ve filozofii záleží na rozumové argumentaci - pravda v umění je dána dokonalostí zobrazení