Základní charakteristika kolonialismu

V Jižní Africe vznikla Kapská kolonie, kterou koncem 18. stol. ovládli Holanďané. Území rozšiřovali osadníci holandského původu Búrové. Osazovali se zde také Britové a záhy byla holandština jako úřední jazyk nahrazena angličtinou. Území kolonie se rozšířilo na sever k řece Oranži, kde byly nalezeny diamanty. Tato naleziště vedla ke sporům mezi Brity a Búry (1880 – 1881, 1899 – 1902).

Významnou asijskou zemí byla Čína. Formálně zde existoval samostatný stát v čele s císařskou dynastií. Od pol. 19. stol. se sem snaží dostat Anglie a Rusko, ale císař je odmítl. Tyto velmoci se do Číny chtěly dostat přes přístav Kanton nebo přes malou portugalskou kolonii.

Čína se bránila dovozu textilních a luxusních výrobků z Evropy, ale přes řadu císařských zákazů dosáhli angličtí obchodníci úspěchu dovozem opia za stříbro. Po likvidaci monopolu britské Východoindické společnosti (1833) na obchod s Čínou se dodávky opia prudce zvýšily. Po trestních sankcích proti obchodníkům s opiem (1839) v Kantonu vyvolala Anglie první „opiovou válku“ (1839 – 1842) proti Číně. Velká Británie obsadila Hongkong a provedla blokádu Kantonu. Přinutila Čínu uzavřít roku 1842 mírovou smlouvu, která pro britský obchod otevřela 5 přístavů (Kanton, Šanghaj, …). Čína musela zaplatit vysokou válečnou náhradu a byla stanovena pouze 5% cla.

Mezi velmoci byly rozděleny také ostrovy v Pacifiku a u Ameriky (Havajské ostrovy). V Indonésii probíhalo za Napoleonských válek britsko – holandské soupeření. Anglie vojskem dočasně obsadila Jávu. Západní pobřeží Sumatry bylo pod holandskou správou. Na Jávě pod hesly islámu vypuklo povstání proti koloniální nadvládě. Nepokoje byly potlačeny a své pozice zde upevnilo Holandsko. Vynutilo si pěstování pro ně výhodných plodin.

Od 70. let se vytvořily tři formy kolonií: přímé kolonie, protektoráty a samosprávné kolonie. Francie roku 1882 anektovala Tunisko, 1883 obsadila Vietnam a 1891 obsadila Indonésii.

Po otevření Suezského průplavu 1869 se jedním z cílů britské politiky stalo znovuovládnutí Egypta, jehož územím průplav vedl. Vyčerpávající války Egypta (ovládnutí Horního Nilu, obsazení pobřeží Rudého moře a válka s Etiopií) přispěly k poklesu egyptských státních papírů na evropských burzách. Tak Anglie získala levně část akcií Suezského průplavu. Egyptu byla vnucena britsko – francouzská kontrola. V Egyptě byla jmenována evropská vláda a ministrem financí se stal Angličan Wilson. Roku 1882 byla zrušena společná britsko – francouzská kontrola a Egypt se stal fakticky britskou kolonií, i když formálně zůstal součástí Turecka. V Egyptě se pěstovala především bavlna pro anglický textilní průmysl. V roce 1914 byl Egypt formálně prohlášen za britský protektorát.

Kolonie mělo také Německo. Vznikla kolonie Německá východní Afrika, kde bylo roku 1885 nastolen všeněmecký protektorát. Německo mohlo touto kolonií konkurovat i britské Indii. Německu patřilo také část jihozápadní Afriky a severovýchodní oblast Nové Guineje.