17. Kultura období republiky - základní teze

- próza: za zakladatele římské prózy se považuje Marcus Porcius Cato Maior (Starší) – 2. století př. n. l., byl nejen spisovatelem, ale i politikem (viz třetí punská válka), v Římě zastával i úřad censora, byl vášnivým odpůrcem šíření řecké kultury v Římě, do dnešní doby se dochoval jeho spis O zemědělství (De agri cultura), který je důležitým pramenem pro poznání hospodaření na římských zemědělských villách (villa rustica), jeho historický spis Počátky je znám pouze ve zlomcích, obsahoval dějin Říma od královské doby až do Catonovy současnosti, Cato byl rovněž vynikajícím řečníkem,

- dějepisectví: jeho počátky jsou spojeny se školou annalistů, její pojmenování je odvozeno od latinského slova annus (rok), tito první římští historikové zaznamenávali důležité události chronologicky, po jednotlivých letech, náležel k nim i Cato, díla annalistů se však až na zlomky nedochovala,

- Gaius Sallustius Crispus (1. století př. n. l.): píše se o něm jako o zakladateli římské historické monografie, je autorem tří monografií - Válka s Iugurthou (Bellum Iugurthinum), Spiknutí Catilinovo (Coniuratio Catilinae) a Historie (Historiae), jeho díla jsou charakteristická ostrou kritikou římské společnosti, zejména mravního úpadku Římanů, ze spisu Historie jsou známé pouze zlomky,

- Gaius Iulius Caesar (viz téma Krize římské republiky. První a druhý triumvirát),

- řečnictví: účast v politickém životě vyžadovala řečnické vzdělání, které urození Římané nabývali stejně jako filozofické znalosti zpravidla studiem v Řecku, největším římským řečníkem byl Marcus Tullius Cicero, autor mnoha řečí i teoretických spisů o řečnictví,

- Marcus Tullius Cicero (106-43 př. n. l.: proslavily ho především řečí, které pronesl proti správci provincie Sicílie Verrovi, poté co byl Verres obžalován z korupce a okrádání provinciálů (Řeči proti Verrovi, Orationes in Verrem), Řeči proti Calilinovy (Orationes in Catilinam) pronesené v době Ciceronova konzulátu proti Catilinovu spiknutí, a tzv. Filippiky, Řeči proti Marku Antoniovi, zabýval se i teoretickými problémy řečnictví, a to zejména ve spisech O řečníkovi (De oratore) a Řečník (Orator), napsal i četné spisy filozofické (viz níže),

-poezie, Titus Lucretius Carus (1. století př. n. l.): je autorem naučného filozofického spisu O podstatě světa, jeho cílem bylo zbavit lidí obav ze zásahů bohů a strachu před smrtí, Lukretiovo dílo našlo svůj základ v myšlenkovém světě epikureismu, filozofického směru, vytvořeného v helénistické době řeckým filozofem Epikúrem,

-Gaius Valerius Catullus (1. století př. n. l.): jeho básnická tvorba obsahuje drobné básně epického rázu i básně lyrické, v těch vyjádřil zážitky svého nitra s velkou bezprostředností a silou, nejslavnějšími se však staly jeho milostné básně inspirované láskou k Lesbii,