11. Evropa „Fin-de-siecle“ – dovršení pokroku či krize hodnot

11. Evropa „Fin-de-siecle“ – dovršení pokroku či krize hodnot?

• Toto označení pochází z francouzských slov a dá se volně přeložit jako konec století. Jedná se o období končícího 19. století a o očekávání, co vlastně přinese následující 20. století. Okruh této problematiky se týká zejména let 1890 – 1914. Právě v tomto období vyvrcholilo století, v němž se odehrálo doposud největší zrychlení tempa změn v lidských dějinách, století, v němž průmyslová a vědeckotechnická revoluce podstatně změnily tvář světa. V této souvislosti se mění zcela názory a postoje soudobých lidí.

• Tato doba, označována také jako Belle Époque (krásná doba), je obecně označována za dobu stability, důvěry, jistoty, komfortu a míru. Ve skutečnosti však vynikala všemi těmito vlastnostmi jen do určité míry, i zde se objevují nejrůznější pochybnosti, strach, nenávist, násilí i sociální protesty.

• Technický pokrok způsobil, že život se stal snazším a kulturní život dosáhl nebývalé úrovně. Hovoří se o zlatém věku automobilů a vzduchoplavců, bulvárů a kaváren, kabaretů a mořských lázní, období rozkvětu fotografie, zrodu kinematografie, úspěchů přírodních věd, nových technologií a medicíny, vzniká sociologie, prudce se rozvíjí etnologie a archeologie díky řadě archeologických odkryvů.

• Toto období je taktéž typické světovými výstavami (nejdůležitější byla v Paříži, která se konala od 14. 4. 1900 do 12. 11. 1900, byla vstupní bránou do 20. století), oslavou elektřiny, obnovením olympiády (1896) Coubertinem, což souviselo s novým postojem ke sportu – sportem ku zdraví (už nejen zábava, ale revoluce svalů), velkým pokrokem v chemickém průmyslu, automobilovém průmyslu, lidé začali létat atd…

• Společnost věřila na pokrok a blahobyt, třebaže se současně objevuje i dekadence, spojená s pojmem Fin de siècle. V té době rostlo i uvědomění dělnické třídy; vznikaly různá socialistická hnutí a revoluční strany. Socialistické hnutí zapustilo pevné kořeny a jeho tlak byl od 90. let stále zřejmější v řadě zemí.

• Byli zde lidé, kteří hleděli do nového století s vírou v pokrok, byli rádi, že se bortí staré řády (zejména Habsburská monarchie, kde bylo jasné, že s největší pravděpodobností se smrtí Františka Josefa I., „zemře“ i Rakousko), ale na druhou stranu tady byl strach ze zániku, nejistota, utápění se v dekadenci apod. Dekadence se stávala kultem hlavně ve Vídni. Dekadentní sklony se projevovaly hlavně u mládeže. Básníci jsou mimořádně citliví na to, co se bortí a doznívá, trpí tím a současně se z toho těší. Popisy smrti, obliba v tmavých barvách, chmurné, depresivní nálady. Dekadence jako poslední únik.