Platón a jeho svět ideí

Platón

Nejvýznamnější Sokratův žák, který po jeho smrti (je mu 29 let) odjíždí na cesty (Egypt, Indie) a po návratu založil v Athénách filozofickou školu nazvanou Akademia (využívá se metoda rozhovoru – dialogu). Byla zrušena až v 6. st. Císařem Justiniánem. Podobně jako Sokrates kritizuje sofisty za povrchnost jejich rétoriky, která se nepodřizuje obecně platným zákonům, ale okamžitému účelu. Zároveň však od nich přejímá metodu dialogu, která je základní formou jeho spisů. V dialozích často používá metafor a básnického vyjadřování.

Nejvýznamnější díla: Obrna Sokratova, Prótagorás, Gorgiás (kritika sofistů), Symposion (o krásnu a dobru), Faidros (o idejích a duši), Faidón (o duši a nesmrtelnosti, o idejích), Kritiás (o zániku Atlantidy), Ústava ( názory na společnost), Zákony (o podstatě státu a mravnosti).

Jeho filozofie řeší vztah podstaty věci ku věci samé.V pojetí podstat vychází ze Sokratovy metody – postupovat až k nalezení obecného pojmu. Tento obecný pojem je podstatou věci. Platón je nazývá idejemi. (nezávislá existence na svých hmotných obrazech, my je vnímáme pouze jako stíny, vrhané ohněm na stěnu jeskyně. K poznání idejí se může povznést jen ten, kdo má filozofický pud= erós. Předměty samotné nemůžeme spatřit = „ podobenství o jeskyni) Podstata věci tedy existuje mimo věc samotnou, tato podstata – idea je vlastně obecný pojem (tzv. hypostaze pojmu). Ideje jsou jediné pravé bytí, věčné, neměnné, vnější svět je pouze jejich odrazem (např. idea stromu: jakási „stromovitost“ je vyšším bytím a předpokladem jednotlivých stromů, které jsou jejím odrazem). Jednotlivé věci jsou pomíjivé, ale idejee trvají jako jejich nepomíjivé pravzory. Jeho závěrem je, že existují dva světy: SVĚT IDEJÍ a SVĚT FOREM IDEJÍ = svět venku. S tím souvisí i Platónovo mytologické učení o duši. Duše má tři vrstvy: pudovou (chtíč), emocionální (vášeň) a rozumovou (rozum). Podle toho, která z vrstev duše u člověka převládá, stává se člověk příslušníkem jedné ze tří skupin společnosti – dělný lid, vojáci či mudrci – filozofové. Myšlení je jedinou nesmrtelnou částí duše, která se při vstupu do těla spojuje s ostatními částmi. Duše je uvězněna v žaláři našeho těla.nesmrtelná duše nemá začátek ani konec a je svou podstatou stejná jako duše světa.

Nejvyšší ideou je idea dobra, která dává světu idejí řád-nejvyšší cíl. Ve spravedlnosti jsou všechny ostatní zdatnosti zahrnuty-spočívá ve vyváženém poměru 3 částí duše a jejich zdatností.. Ani idea dobra není pro člověka poznatelná v čisté podobě, vnímáme pouze její dílčí projevy – krásu, libost aj. – promítá se do libosti, laskavosti.

1. Předměty samotné nemůžeme spatřit bez ideje (podstata věci existuje mimo věc samotnou)

   Společenské názory Platóna vycházejí z kritiky současné společnosti a proti tomu staví představu ideálního státu, který by byl harmonickým spojením vládců (reprezentujících moudrost), vojáků (statečnost) a výrobců (uměřenost). Občané státu se musí podřídit zájmům celku.

   Stejně jak svět idejí existuje i duše, je nesmrtelná, pochází ze světa idejí a do lidských těl sestupuje. V člověku se potom duše rozpomíná na svět idejí a tvoří obsah lidského poznání.

   Duše má tři části: Rozumovou (filozofové), Volní / vůle (ochránci), Pudová / vášně (řemeslníci, rolníci) - od duše odvíjí Platón i teorii společnosti, společnost se skládá ze tří tříd: filozofové – měli by vládnout, ochránci , dělný lid - stará se o hmotné zájmy společnosti

   Platon sdílí se svým učitelem Sokratem stejný názor: „ Všichni bez rozdílu se můžeme dobrat filozofické pravdy“. Jak byste označili člověka, který má tuto víru v člověka a úctu k lidem ? - idealista a humanista. Proč má Platon své místo ve filozofii antropologické i systematické ? - - nezabývá se jen přírodou, ale vše obrací na člověka, lidské poznání, potřeby člověka, …Čím byste

   dokladovali systematičnost v Platonově filozofii ? - měl ucelený názor na duši i společnost, měl systém. Dotkl se všech problémů.Co mají podle vás společného zdroje Platonovi filozofie ? - logika, abstraktnost, rozum

   Společné se sofisty má Platón-dialektickou metodu, nedůvěřuje běžnému vědění-smyslové vnímání neukazuje věci tak, jak jsou, nýbrž pouze jejich jev, který se stále mění. Nedůvěřuje obvyklé představě zdatnosti (ctnosti)= nevědomé lpění na mravech předků či geniálních státníků.

   ,,platonická láska“- špatný je nízký, přízemní milovník, který více než duši miluje tělo.“

   Stát- rozlišil část negativně kritickou a pozitivně konstruktivní.

   Kritika dosavadních ústav- oligarchie, demokracie, tyranie---ideální stát- jeho ústava je aristokracie v doslovném slova smyslu= vláda nejlepších.