Křížové výpravy do svaté země
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Křížové výpravy:
- křížové nebo křižácké výpravy, starším výrazem kruciáty, byly vojenské výpravy, vyhlašované papežem za účelem boje proti nevěřícím. Za ty byli ve středověku považováni nejen pohané, ale také muslimové a kacíři. Účastníci křížových výprav, křižáci, byli označeni znamením kříže (odtud jejich pojmenování) a požívali ochrany církve.
- první křížovou výpravu vyhlásil papež Urban II. roku 1095. Jejím cílem bylo dobýt Svatou zemi a osvobodit místa posvátná pro křesťany z rukou nevěřících muslimů – seldžuckých Turků
- poslední kruciátu se snažil zorganizovat počátkem 16. století Lev X. proti osmanským Turkům. Po zahájení tažení do Svaté země se postupně zformovala ideologie křížových výprav.
Příčiny vyhlášení první křížové výpravy
- 638 dobyli Arabové Jeruzalém, nejdůležitější křesťanské poutní místo. Místa posvátná pro křesťany se sice dostala do rukou nevěřících, ale Arabové byli tradičně ke křesťanům tolerantní a nezacházeli s křesťanským obyvatelstvem ani s poutníky, kteří putovali ke Svatému hrobu, špatně. Z poutí jim plynul nemalý zisk v podobě obchodu a vybíraných dávek. Pouť do Jeruzaléma vykonávaly pravidelně skupiny poutníků, pro jejichž potřeby vznikly četné poutní domy. Námořní i pozemní cesty byly kontrolovány Byzantinci.
- později se Palestina dostala pod správu nově vzniklého fátimovského chalifátu, jehož centrum bylo v Egyptě. První potíže nastaly roku 1009, kdy chalífa al-Hákim bin Amr Alláh nechal zničit chrám Božího hrobu a začal pronásledovat místní křesťany. Situace se ale postupně zlepšila a chrám byl z peněz byzantského císaře obnoven.
- skutečnou katastrofu - postupný úpadek byzantské moci v Malé Asii spojený s vzestupem seldžuckých Turků, který nastal v 60. letech 11. století. Po bitvě u Mantzikertu roku 1071 Seldžukové postupně obsadili Sýrii, Palestinu a téměř celou Malou Asii, kde roku 1080 založili svůj stát
- roku 1078 dobyli Jeruzalém, dosud ovládaný šíitskými Fátimovci. Po dobytí Jeruzaléma sunnitští Turci město vyplenili a arabskou posádku pobili. Přestože byla křesťanská církev rozdělena schismatem, zrodila se v Byzanci myšlenka na pomoc západních křesťanů. Stáli o ni především císařové, kteří s rozkolem nesouhlasili.
- 1092 zemřel mocný seldžucký sultán Malikšáh a dosud doutnající rozbroje mezi tureckými náčelníky se projevily v bojích o nástupnictví naplno – to posílilo byzantského císaře Alexia I. v myšlence získat nazpět území dobytá Seldžuky s pomocí námezdných vojsk ze západní Evropy, snažil zlepšit vztahy mezi východní a západní církví a roku 1090 zahájil jednání s papežem Urbanem II. o církevní unii. Ani papež, který byl nastolen teprve nedávno (1088) a nacházel se v důsledku boje o investituru s císaři ve velmi složitém postavení, neměl zájem spory s ortodoxní Byzancí prohlubovat.