Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Charakteristika nedestruktivní archeologie

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (19.65 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Charakteristika nedestruktivní archeologie

Nedestruktivní archeologie je souborem technik, metod a teorií, zaměřených na vyhledání a vyhodnocení archeologických pramenů bez provedení destruktivního zásahu do terénu. Nedestruktivní archeologii můžeme chápat jako určitou specializaci, charakteristickou svými otázkami a způsoby řešení, avšak z hlediska konečných cílů všestranně spojenou s oborem archeologie jako celkem. Pro postupy spadající do rámce nedestruktivní archeologie se dříve používal pojem archeologický průzkum; tento pojem se však z dnešního hlediska jeví jako nedostatečný.

Cíle nedestruktivní archeologie lze totiž chápat dvojím způsobem. Prvním z nich je pojetí užší, jemuž odpovídá vymezení nedestruktivní archeologie jako archeologického průzkumu (prospekce). V tomto pojetí jde především o samo vyhledání archeologických pramenů v krajině, jejich další poznání je víceméně přenecháváno postupům jiným (např. archeologickým výkopům). Nedestruktivní archeologie chápaná jako archeologický průzkum vytváří poznatky předběžného, pomocného či doplňujícího rázu.

V poválečném období se ovšem stále častěji uplatňuje i pojetí širší, které nedestruktivní archeologii nechápe pouze jako pomocný krok před vlastním výzkumem, nýbrž jako výzkum svého druhu, sledující svébytné poznání archeologických pramenů. V tomto obecnějším pojetí si nedestruktivní archeologie klade vlastní otázky a samostatně postupuje k jejich řešení. Vztah mezi nedestruktivním a destruktivním postupem se dokonce může obrátit a destruktivní postup (výkop) nemusí být buď vůbec nutný, nebo má za úkol získat jen doplňující či upřesňující informace.

Pojetí nedestruktivní archeologie jako archeologického průzkumu souvisí do značné míry s tradičními („předprocesuálními“) paradigmaty v archeologii. Tato paradigmata (především kulturně historické paradigma) stavěla své závěry především na typologicko-chronologickém rozboru artefaktů. V jejich rámci bylo proto nutné zkoumat archeologické prameny hlavně destruktivními metodami, neboť pouze ty mohou přinést dostatek artefaktů, vhodných k typologickému rozboru. V tomto kontextu nemohl být úkol nedestruktivních metod jiný než čistě vyhledávací (prospekční).

Vývoj poválečné archeologie přinesl postupnou erozi tradičních paradigmat a vzrůstající zájem o otázky ekonomické, ekologické, demografické apod. Řešení těchto otázek vyžaduje znalost větších prostorových celků pramenů. Tu mohou přinést zejména nedestruktivní postupy, neboť jejich uplatnění je, ve srovnání s výkopy, relativně snadné, rychlé a plošné aplikovatelné. V takovém kontextu nemusí být nepřekonatelnou závadou, že chronologická a typologická informace je v nedestruktivních datech zpravidla chudá; ucelenost a rozsah prostorové informace může tento nedostatek vyvážit. Nedestruktivní postupy se proto staly hlavním terénním nástrojem prostorové archeologie, tj. toho odvětví archeologického výzkumu, které se cíleně zabývá studiem prostorových vztahů v minulých sídelních systémech (srov. kap. 12.).

Témata, do kterých materiál patří