Evropští etničtní historiografové

EVROPŠTÍ „ETNIČTÍ“ HISTORIOGRAFOVÉ

Jde o skupinu autorů, kteří píší dějiny určitého etnika nebo pozdějšího národa a tyto dějiny propojují s tradicí křesťanství ve snaze dokázat co nejstarší a nejslavnější původ vlastního etnika. Typickým žánrem je kronika: křesťansky pojatý vývoj (části) lidstva od stvoření světa

Jordanés – o Gótech (východogermánský kmen ze Skandinávie)

Řehoř Tourský

• dějiny Franků od biblických počátků po svou současnost 6. st, - brán jako „francouzský“ historiograf

• zázrak lepším argumentem než faktum

Fredegar – navazuje na Řehoře, nejasné zda jeden či více autorů

zde teze: „svět zestárnul“

• ve Fredegarově kronice jediná zmínka o existenci Sámovy říše na našem území

Beda Venerabilis – Církevní dějiny, brán jako anglosaský historiograf

• popisuje dobré a špatné věci ku poučení všech, spoléhá na orální historii

• celý život v klášteře v Northumbrii, leč má rozmanité zájmy – chronologie (výpočet Velikonoc), astronomie (všímá si komet a vypočítává další), geografie (lokalizace ostrova)

Paulus Diakonus – Historia langobardorum – benedikt z Monte Casina

• Langobardi vyvoleným národem, spis pláčem nad zánikem jejich říše

Saxon Gramatik – Kronika dánská

Otto Frisinský

• biskup z Freisingu, kronika od počátků světa po vládu Fridricha I. Barbarossy

• přítomná Augustinova intence propojení dějin spásy a dějin politických, přičemž Otto skeptik – řešení vidí v blízkém zániku světa, a proto jednu z knih věnuje posledním věcem člověka

Adam Brémský – biskup hambursko-brémský

-líčí severní Německo a Skandinávii nebo také dějiny polabských Slovanů!

Widukind z Corwey – saský mnich píšící o událostech doby Jindřicha II.

• Sasové zbloudilými vojáky Alexandra Makedonského

• Jindřich a tři Ottové následovníky římské říše

Kosmas děkan pražské kapituly (1045 – 1125)

• Chronica Boemorum zachována pouze v pozdějších opisech

• třídílná: 1. díl pověsti (praotec Čech, Libuše), 2. období od konce 9. století, 3. Kosmova současnost

V průběhu středověku historie ztrácí svou vážnost, sensus historicus smyslem nejnižším, historie degradována ke služce gramatice (jako pomocná věda), tato pozice zůstává až do renesance.

více viz ot. 30, za zmínku snad více ještě:

Isiodor Sevillský – sevilský biskup shromažďující věděni – encyklopedista

• Etymologie – filologická vysvětlení, zabývá se též způsobem čtení (literární podoba spisu je nižší forma, chápání a porozumění historii něčím vyšším)

• Světová kronika – šest dní stvoření analogií k šesti věkům (rozšířená teorie translatio imperii)

RENESANCE

Vincencius z Bovais – Zrcadlo – jeho dílo mostem mezi středověkem a renesancí

• přichází s triadickou koncepcí dějin: věk Otce – Syna – Ducha svatého.

• vychází také z Danielova proroctví ala přenášení vlád, leč jinak! vynechává antiku, v jeho pojetí: Němci mají císařství, Franc. univerzitu, Italové římskou církev, přičemž celý svět je jako stavba, kde církev je základem, zdi tvoří ochrana císařem a střechu nadstavba studia

• hledání kontinuit stále patrné