Křížové výpravy do svaté země

Třetí křížová výpravanaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Po katastrofické bitvě u Hattínu 4. července 1187 a následné ztrátě téměř celého území jeruzalémského království včetně Jeruzaléma ve prospěch sultána Saladina byla vypravena třetí křížová výprava. Jako první vyrazila v květnu 1189 po souši německá výprava vedená Fridrichem Barbarossou, v té době již šedesátiletým. Menší konflikty na byzantském území zabránily přejít včas Anatolii, proto Němci přezimovali v Adrianopoli. Dardanely překročili v březnu 1190. Cesta byla obtížná, křižáci trpěli nedostatkem vody a jídla. Dne 10. června se císař nešťastnou náhodou utopil při pokusu překročit řeku Calycadnus (Salef). Po smrti císaře se výprava postupně rozpadla a většina účastníků podlehla v Antiochii moru nebo se vrátila do vlasti.

Francouzský král Filip II. Augustus se kvůli výpravě smířil s anglickým králem Richardem I. Lví srdce. Oba panovníci zvolili cestu po moři. Filip dorazil do Sýrie 20. dubna 1191 a ihned se zapojil to obléhání Akkonu, nejvýznamnějšího syrského přístavu té doby. Richard mezitím ztroskotal na Kypru a po krátkém konfliktu s Byzantinci jej ovládl. K obléhání Akkonu se připojil 8. června. Město se vzdalo 12. července a na dalších sto let se stalo hlavním městem Jeruzalémského království. Krátce na to donutila situace v rodné zemi Filipa k návratu do Evropy. Richard vyrazil na Jeruzalém. Křesťanům se podařilo svést vyrovnanou bitvu se Saladinem u Arsufu, ale k dobytí Jeruzaléma jejich síly nestačily. Navíc bylo jasné, že ani kdyby byli úspěšní, nedokázali by Jeruzalém dlouhodobě udržet bez pevností v Zajordání. Richard proto postupně obsadil všechna města na pobřeží a uzavřel se Saladinem příměří, které umožnilo volný průchod poutníkům k Božímu hrobu.