Rozdíl mezi pozitivismem a naturalismem

2. Rozdíl mezi positivismem (P) a naturalismem N

Naturalismus byl inspirovaný symbolickým interakcionalismem, fenomenologií a hermeneutikou, které všechny tvrdí, že sociální svět nemůže být chápán pouze na základě kauzality a zařazením sociálních událostí pod univerzální zákony, lidské jednání je založené a ovlivněné sociálním významem (hodnoty, motivy, záměry, pravidla jednání). Symbolický interakcionalismus odmítá positivistický model stimulus-response (akce-reakce) lidského chování, neboť lidé sami interpretují podněty a tyto interpretace mají vliv na jejich jednání, takže stejný podnět může znamenat něco jiného u více lidí i u stejného člověka v jiné době. (příklad létajícího slona – DUMBO, děti měli vybrat, které zvíře létá – pták, slon, pes, vybrali psa a slona) – interpretace stejného setu experimentu se budou lišit.

Proto podle N lidé nejsou stroje, nelze je měřit stejně jako měříme fyzikální jevy ve světě, nelze objevit objektivní zákon lidského chování, protože lidské jednání je neustále re/konstruováno na základě interpretací lidí jejich vlastní situace. Proto N volí způsob zkoumání, který nám dá přístup k významům, které vedou toto chování – P.O. – zúčastněné pozorování = díky této metodě lze studovat sub/kulturu lidí, které zkoumáme, můžeme interpretovat svět stejným způsobem jako oni.

Schutz: pozice cizince (stranger) – badatel je při P.O.cizincem v jiné sub/kultuře, získává však postupně vhled (objektivitu), která naopak není dostupná místním členům, kteří si neuvědomují, že vidí svou vlastní společnost jako odraz toho, čím podle nich svět je, nikoli jako významy, které jí sami dávají. Nejde jen o cizí kulturu, ale i o pohyby ve vlastní kultuře (Chicago school a její výzkumy high-society, slum ghetto, apod., ale i kultura organizací, deviantních skupin a dalších sociálních světů).

N si cenil etnografie proto, že chápe rozdílnost kulturních vzorců v rámci společností a jejich význam pro porozumění sociálních procesů. Pozorovatel by měl zachovat odstup při studiu všech, i sobě vlastní kultury a chovat se jako „antropologicky cizí“, aby se vyhnul falešným předpokladům a tomu, že bude brát za samozřejmé jevy, které samozřejmé nejsou. Podle N lze zkoumat kulturu nezávisle na pozorovateli jako přirozený jev, proto popisy kultur jsou primárním cílem. N se proto vyhýbá všem zjednodušujícím teoriím schématům a upřednostňuje spíše teorie, které jsou údajně schopny zachytit sociální komplexitu, např. komparativní grounded theroy = zakotvená teorie (Glaser, Strauss, Corbin).

Kritika realismu = anti-realismus, odmítnutí poznatelnosti objektivní reality

Postupně byl však kritizován jak P, tak N a to samotnými kvalitativními výzkumníky. P a N mají mnoho společného, přestože se liší = snaží se chápat sociální jevy jako objekty nezávislé na badateli, praktické a politické závazky badatele chápou jako zdroj zkreslení, kterému by se mělo předcházet za účelem objektivity výzkumu.