A12......................................................................................zrevidováno

1) zahájení řízení před centumvirálním soudem (majetkové spory nad 100 000 sesterciů) – užívána legisactio per secramentum

2) legisactio damni infecti (= cautio damni infecti) – aplikována v případě hrozící škody

Proces formulový

• vznikl v soudní praxi cizineckého praetora, ještě před vydáním Aebutiova zákona

• kvůli cizincům vyloučena možnost aplikace ryze národních legisakčních forem

• řízení 2 stádia (in iure a iudicium) a ve druhém stádiu soudili rovněž lidoví soudci, tzv.rekuperátoři

• praetor ale měl volnější postavení – nebyl přísně vázán normami civilního práva  ze své úvahy určoval jaké právo se bude aplikovat a jak se bude postupovat v druhé fázi řízení  stoupá význam instrukce, kterou dostal soudce od praetora

• větší důraz kladen na požadavky ekvity  zavádění nových principů

• praetorský edikt – soubor stanovisek praetora, které byly vyhlašovány

• praetor měnil, rušil, doplňoval, upravoval ius civile

• vyvíjel se vedle legisakčního procesu městského praetora

• ius civile základem –jen do té míry, do jaké byl praetor ochoten je respektovat

• Aebutiův zákon zavedl formulové řízení fakultativně (jako dobrovolné, možné, volitelné)

• dva zákony Juliovy řízení prohlášeno za obecně závazné (r. 17 př.Kr.)

formula = concepta verba (slovní shrnutí)

• písemná instrukce, kterou na konci stadia in iure praetor spolu se stranami sepisoval jako závaznou směrnici

• formula byla závazná pro soudce ve druhém stadiu řízení

• text podával určení typu právního jednání a na konci byl příkaz k odsouzení nebo osvobození – podle toho, zda faktické údaje, převzaté z výpovědi stran, odpovídají pravdě nebo ne

• úkolem soudce prověření pravdivosti výpovědi žalobce a žalovaného

• důkazní řízení = druhé stadium řízení = výslech svědků, předkládání listin, doličných předmětů

• části formule:

1. iudicis nominatio = jmenování soudce

• v čele formule jméno osoby, kterou si strany vybraly z alba soudců nebo jim byla určena osoba magistrátem, pokud se strany nedohodly

• tomuto soudci právě instrukce určena („Titius budiž soudcem!“)

1. intentio = intence

• tvrzení žalobního nároku, právní základ žaloby

• musela ji obsahovat každá formule, ve zvláštních případech tvořila přímo celý text formule (např.žaloby o určení stavu osoby)

• stylizace intencí závisela na právním odvětví

• dávala praetorovi příležitost chránit staré vztahy a vytvářet nové, neznámé instituce

• klasifikace formulí:

  1. actiones in ius conceptae – sepsané podle platného práva, odkazovaly na platné ius civile

  2. actiones in factum conceptae – stylizované podle faktického stavu, jak jej vylíčily strany – prosazováno nové právo – dovolávají se ochrany, kterou poskytuje jen praetor

• právní praxe vytvořila vzory, které v nejstručnějších formulacích zachycovaly podstatné znaky typu žalobce jen vyhledal příslušný vzor:

  1. actiones directae – žaloby přímé – původní žaloby, které byly rozšiřovány pomocnými žalobami

  2. actiones utiles (a. ad exemplum – podle vzoru, a. quasi) – žaloby pomocné – když žalobce uváděl nové skutečnost, které nebyly ještě zpracovány v žádném žalobním vzorci  praetor pozměnil žalobní vzorec, který jej připomínal - dodatečně se pak začalo té první žalobě říkat přímá

• actiones ficticiae

• žaloby s fikcí

• zvláštní druh žalob vytvořených praetorem

• nároky civilního práva, jejichž aplikaci bránila nějaká skutečnost či nedostatek skutečnosti praetor dával soudci pokyn, aby si chybějící skutečnost přimyslil nebo odhlédl od překážející skutečnosti  právní ochrana poměrů, které nebyly chráněny civilním právem