13. Pozitivní a negativní projevy globalizace a její kořeny

Nerovnost

Ekonomická nerovnost se liší napříč společnostmi, historickými obdobími, ekonomickou strukturou nebo systémem (např. kapitalismus, komunismus), probíhajícími válkami nebo také pohlavími. Existuje mnoho indikátorů pro měření nepoměru ve společnosti. Nejvýznamnější je GINI index, ale existuje mnoho dalších.

Zatímco nerovnost v rámci státu se kvůli globalizaci zvýšila, globální nerovnost značně klesla, neboť rozvojové země zažily mnohem větší ekonomický růst. Přestože dřívější studie považovaly ekonomickou nerovnost za nezbytnou a prospěšnou, někteří ekonomové to shledávají jako vážný sociální problém. Dřívější výzkumy tvrdily, že větší rovnost ve společnosti vede k omezení ekonomického růstu.

Mezinárodní nerovnost je nerovnost mezi jednotlivými státy. Rozdíly v příjmu mezi bohatými a chudými jsou obrovské, přestože se rychle mění. Příjem na hlavu v Indii a Číně se za posledních 20 let zdvojnásobil – jev, který nastal v USA za 150 let. Podle zprávy „Human Development“, která byla vydaná Organizací Spojených Národů za rok 2013, vzrostl příjem na hlavu mezi lety 2004–2013 z původních 24,800 na stávajících 33,391 dolarů (velmi vysoká životní úroveň), z 4, 269 na 5,428 dolarů (střední úroveň) a z 1,184 na 1,633 dolarů v rámci nízké úrovně života.

Některé demografické změny v rozvíjejícím se světě po aktivní liberalizaci a mezinárodní integraci měly za následek zvýšení veřejného blaha a také redukovali nerovnost. Podle Martina Wolfa (britský žurnalista), v rozvíjejících zemích se od roku 1970 zvyšovala střední délka života o 4 měsíce každým rokem a úmrtnost dětí klesla ze 107 na tisíc narozených v roce 1970 na stávajících 58, což je pokles téměř o polovinu.

Globalizace v kultuře

Globalizace v kultuře má svůj specifický a zvláštní projev, totiž synkretismus, tzn., splývání jednotlivých kulturních prvků v jeden. Tento projev se obecně označuje také jako akulturace, čili průnik jednotlivých kultur. Příkladem pro dnešní dobu může být vstup euro-americké kultury do tradičních společností. Přestože to nelze označit jako jasné vytlačování tradiční kultury, neboť akulturace je vždy oboustranný proces mající vliv na obě kultury, tak kultura tradiční je vždy postižena více než euro-americká. Jako příklad můžeme uvést vliv propagace euro-americké kultury na sociální vztahy v kultuře tradiční - jsou zde určité náznaky toho, že v nedaleké budoucnosti bude původní kulturní diverzita, která byla na vysoké úrovni, vytlačena a nahrazena moderní, jednotnou globální kulturou. Kulturní globalizace vede ke zintenzivnění kontaktu mezi kulturami, šíření kulturních jevů a kulturní výměně. Kultury nebyly nikdy izolovány, vždy se navzájem ovlivňovaly a přizpůsobovaly se jedna druhé. Náboženství bylo jedním z prvních kulturních elementů, které se šířily globálně. Náboženské myšlenky byly šířeny násilím, migrací, evangelisty a obchodníky. Křesťanství, islám a buddhismus se staly součástí kultur na míle vzdálených od míst, kde se formovaly. Posun oproti minulosti ale spočívá v tom, že nyní jsou jednotlivé kultury vystavovány intenzivním globálním vlivům. Dnes je to vidět zvláště v Evropě díky Evropské unii. Tento proces integrace, nastartovaný po druhé světové válce, zásadním způsobem přispěl ke zmenšení rozdílů mezi jednotlivými evropskými kulturami. Tento proces se následně z Evropy přenesl na další kontinenty celého světa prostřednictvím jednotlivých organizací, jako např. OSN, NATO, WHO, FIFA, IIHF apod. Na druhou stranu je globalizace někdy odmítána, výjimečně i násilně, především se jedná o utváření a posilování jednotlivých národních, ale i etnických identit, či sklon k utváření partikulárních komunit[20]. Kritici tvrdí, že globalizace poškozuje různorodost kultur. Kultury dominantních zemí se stávají hrozbou pro lokální kultury menších států. V rozvojových zemích je globalizace většinou pozitivně, jako nástroj, který může pomoci zbavit se chudoby.