13. Pozitivní a negativní projevy globalizace a její kořeny

Postupná integrace a provázanost vedly ke vzniku nadnárodních korporací, jejichž obraty a tržní kapitalizace se mohou pohybovat v řádu stovek miliard dolarů. Mezi nejznámější nadnárodní společnosti patří firmy vyrábějící spotřební elektroniku jako je Apple, Samsung nebo Sony, automobiloví výrobci jako Volkswagen, jehož dceřinou společností je Škoda Auto – největší automobilový výrobce a největší firma podle tržeb v Česku, Toyota nebo GM, fast foodové firmy jako McDonald’s či KFC.

Ekonomická globalizace

Ekonomická globalizace je zvyšující se ekonomická závislost národních ekonomik napříč světem. Pojmem ekonomická globalizace rozumíme rychlý růst zahraničního pohybu zboží, služeb, technologie a kapitálu. Zatímco globalizace obchodu je zaměřena na snižování regulací pro mezinárodní obchod, jakými jsou například cla, daně a další překážky, které zabraňují mezinárodnímu obchodu, ekonomická globalizace je proces, při kterém dochází ke zvyšující se ekonomické integraci mezi zeměmi, což vede k vytvoření jednotného světového trhu.[14] Na ekonomickou globalizaci se lze dívat z dvou úhlů pohledu – jak z pozitivního, tak i z toho negativního. Ekonomická globalizace je tvořena z globalizace výroby, trhů, konkurence, technologie, dále také z globalizace korporací či průmyslů. Současným trendem globalizace může být podílení se vyspělých ekonomik na rozvoji ekonomik méně vyspělých skrze přímé zahraniční investice, snížení bariér pro obchod, a v mnoha případech také imigraci.

Příkladem je Čína, která provedla čínskou ekonomickou reformu, díky které se Čína začala otevírat globalizaci v 80. letech 20. století. Akademici se shodují, že Čína dosáhla určitého stupně otevřenosti, který je nevídaný mezi velkými a lidnatými zeměmi. Zahraniční investice pomohly ke zvýšení kvality a vědomostí, zejména v těžkém průmyslu. Zkušenost Číny potvrzuje, že globalizace značně zvedá bohatství v chudých zemích.

Světový finanční systém

Na začátku 21. století se ucelila celosvětová struktura právních smluv a institucí, aby zjednodušila mezinárodní tok finančního kapitálu pro investice a obchodní financování. Tento globální finanční systém se poprvé objevil během první vlny ekonomické globalizace, což způsobilo zavedení centrálních bank, mnohostranných dohod a mezivládních organizací, které by měly pomoct zlepšit průhlednost, regulace a efektivitu mezinárodního obchodu. Světová ekonomika se stala čím dál tím více finančně integrovaná během 20. století, když národy liberalizovaly kapitálové účty a deregulovaly finanční sektory. Důsledkem vystavování se nestabilním kapitálovým tokům byla série finančních krizí v Evropě, Asii a Latinské Americe. Počátkem 21. století se finanční instituce stávaly čím dál tím více větší, s více promyšlenou mírou investičních aktivit. Tím pádem se krize, která se v USA objevila v roce 2008, rychle rozšířila do zemí po celé zeměkouli. Začala se nazývat globální finanční krizí a je považována za příčinu Velké Recese.