Genealogie a její český a světový vývoj

Genealogie

- z řec. génus, génos = rod

- nauka o rodokmenech (jejich vývoji a funkci)

- zkoumá vztahy mezi lidmi dané příbuzenstvím nebo pokrevenstvím

= pomocná historická věda, která se zabývá vztahy mezi lidskými jedinci (jejich souvislostmi historickými, biologickými i jejich důsledky), jež vyplývají z jejich společného rodového původu, tj. rodovými vztahy

- v rámci řešení biografických problémů využívá např. testy dědičnosti (tj. genetická g.), spolupracuje s heraldikou, sfragistikou, historickým lékařstvím a historickou demografií

- zkoumá příbuzenství i pokrevenství jako právní vztah, který může vzniknout a zaniknout

- v češtině by se tato věda nazvala rodopis (ten se však omezuje na záležitosti ryze účelové a vázané úzce osobními zájmy)

- tradičně se genealogové zabývají studiem význačných rodů a jedinců, které podrobují analýze z hlediska jejich poměrů rodinných, třídních a společenských – tím zjišťují a ověřují řadu vysloveně pomocných poznatků, které využívá nejen vlastní historiografie, ale také ostatní pomocné vědy historické

- nejužší sepětí má genealogie s heraldikou

- této části genealogie říkáme genealogie popisná

- zkoumáním větších souborů osob nebo vzorku typických představitelů určité třídní nebo sociální skupiny se genealogie snaží o zobecnění některých problémů, čímž jsou položeny základy pro genealogii odvozenou

1) genealogie popisná/vypravující = sleduje a vysvětluje určitého jedince v rámci rodiny, společenské skupiny, třídy, celé společnosti

- podkladem pro genealogii odvozenou

2) genealogie odvozená = zabývající se obecnými zákonitostmi genealogických jevů, jejich pravidly, terminologií, genealogickými značkami apod.

- studuje zákonitosti genealogického dění

- snaží se stanovit základní pravidla genealogického vývoje

1) genealogie vědecká = odhaluje a rekonstruuje historické rodinné vazby bez konkrétní společenské objednávky

2) rodopis sloužící osobním zájmům konkrétního zadavatele; cílem je vytvoření jednoho rodokmenu

- hlavním pramenem písemnosti diplomatického rázu – od 16. století jsou významné matriky – farní knihy (záznamy o křtech, svatbách, pohřbech) – dále také soupisy obyvatelstva, pozemkové knihy, písemné prameny neúřední povahy: deníky, dopisy,…

Exkurz do světové genealogie

- 1. záznamy v Bibli ve Starém zákoně

- v Egyptě se psaly tabulky s pořadím panovníků

- další rodopisci byli ve Starověkém Řecku a Římě (viz Publius Cornelius Tacitus)

- ve středověku vznikaly panovnické a šlechtické rodokmeny

- zlatou dobou rodokmenů byla v minulosti doba 16. století a období před 30 letou válkou, kdy se šlechtické rody snažily dokázat svojí starobylost navázáním na slavné panovnické rody středověké Evropy

- např. jedním z příkladů byli Rožmberkové, kteří dohledali svůj rodokmen až k slavné italské rodině Orsiniů