Genealogie a její český a světový vývoj

- Václav Hájek z Libočan *Česká kronika, 1553 – oslavil v ní mnoho rodů a erbů – bohužel tyto pasáže patří ke smyšlenkám, kterými svou kroniku vylepšil na úkor kritičnosti

- tím se dostáváme k celé plejádě jeho vrstevníků z řad humanistů, kteří oslavovali rody svých mecenášů – těmto autorům nešlo o historickou přesnost – objevují se tak fikce o údajném původu Rožmberků z Itálie, urozenými předky se chlubili i Šlikové a i zbohatlí Kinští našli řadu dokladů, které ukazovaly na údajnou starobylost jejich rodu

- ze 17. století: *Kniha o Ditrichštejnech – autor sporný

- František Dominik Calina z Marienberka – sídlil ve Vídni, sepsal několik drobných prací o moravských a českých rodech – jedná se však o pouhé kompilace plné omylů a nepřesností

- o některých českých rodech informovaly části knihy Pavla Stránského ze Zhoře *O českém státě

- Bohuslav Balbín (1621-1688)

- ve svých historických pracích zanechal bezpočet šlechtických rodokmenů a vývodů, včetně popisu erbů – zejména *Miscellanea historica regni Bohemiae

- Balbín tím ukazoval úlohu šlechty v dějinách státu a národa

- moravský protějšek Balbína: Tomáš Pešina z Čechorodu – genealogii vyhradil čtvrtou část *Prodromu dějin Moravy – tato část však zůstala v rukopise

- v 18. století můžeme sledovat útlum heraldické a genealogické literatury – hrály zde roli i osvícenské ideály stavící se odmítavě k feudálním přežitkům

- na počátku 19. století o českých panovnických rodech (místy dost nekritická) kniha Václava Dinzenhofera

- František Palacký (1798-1876)

- jako začínající historik sestavil několik rodokmenů českých šlechtických rodů – uplatnil přitom vyšší úroveň kritičnosti než jeho předchůdci a rodokmeny zbavil omylů a chyb

*Dějiny národa českého – na více místech shromáždil údaje o počátcích šlechty u nás

- v podstatě rozvinul starší balbínovské pojetí genealogie, protože i on ukazoval svým šlechtickým současníkům, jaké místo jejich rody zastávaly v národních dějinách – přizpůsoboval genealogii svým politickým názorům, v nichž šlechta hrála významnou roli

- přispěl do vývoje genealogie svou kritičností

- Jan Hulákovský (1804-1877) *Přátelstvo pokrevné a příbuzné – nejrozsáhlejší české teoretické dílo, zůstalo v rukopisu

- až od poloviny 19. století zaznamenáváme větší počet badatelů – v tomto období také vznikl obsáhlý rejstřík české šlechty od Antonína Schimona

- Antonín Rybička (1812-1899) – časopisecky publikoval mnoho studií a vydatně přispíval do Riegrova naučného slovníku

- v roce 1870 začal ve Vídni vycházet časopis společnosti „Adler“, na jehož stránkách měli naši badatelé možnost publikovat své práce

- v ovzduší stále napjatější národnostní situace toho využívala jen hrstka badatelů, např.: Martin Kolář, Antonín Rybička, Petr šlechta-Všehrdský ze Všehrd