Genealogie a její český a světový vývoj

- vznikaly proto různá falsa rodokmenů, rodokmeny se vymalovávaly na zdi paláců a reprezentačních sálů zámků – historici tomu říkají „Paměť urozenosti“

- v zárodečných formách prvotní fází historiografické literatury – mechanicky sestavované soupisy osob, rodin a rodů se základními biografickými údaji

- např. německá genealogická ročenka Gothajský almanach

= dvorský kalendář zpřístupňující aktuální genealogické informace o vládnoucích rodinách tehdejší Evropy – vycházel v letech 1763-1953

- v 19. stol. přibylo několik zvláštních řad, věnovaných rodinám hraběcím, baronským, rytířským i šlechtickým

- zjišťování informací ohledně držby rodového majetku, jeho dědění, různých titulů, úřadů závislých na rodinných vazbách a stupních urozenosti, na urozenosti vázaná stipendia

- do 19. století je genealogie v úpadku – následně dochází k oživění zájmu (především měšťanský stav) pro snahu zasadit svůj původ do šlechtického prostředí + majetkoprávní vztahy

- Ottokar Lorenz – konec 19.stol. – oprostil genealogii od diletantismu (povrchního zájmu), který do ní vnesl mnoho falz a fikcí

- profesor vídeňské univerzity a německé univerzity v Jeně, pocházející z Pouze nedaleké Jihlavy

- 19.-20. století – genealogické společnosti – soustavný sběr materiálu, tvoření publikací a časopisů

České prostředí

- genealogii se věnovali již nejstarší čeští kronikáři: pražský děkan Kosmas ve 12. století a Dalimil ve 14. století

- polský emigrant a autor genealogicky-heraldických spisů Bartoloměj Paprocký z Hlohol (1540-1614)

- úroveň a rozsah jeho prací způsobily, že je i přes všechny chyby považován za zakladatele genealogie a heraldiky nejen u nás, ale i v Polsku

- již v roce 1588, kdy musel z Polska jakožto straník Habsburků odejít, měl za sebou několik prací týkajících se rodů a erbů šlechty polsko-litevského státu

*Zrcadlo slavného markrabství Moravského, 1593

*Ogrod królewski, 1598 – pojednává o některých středoevropských rodech

*Diadochus, tj. Posloupnost knížat a králů českých, biskupův a arcibiskupů pražských a všech tří stavů Království českého, 1602 – o české šlechtě

*Štambuch Slezský, 1609 – publikace o rodech a erbech slezské šlechty

společné erby a společná jména některých českých, moravských a polských rodů ho přivedla k četnému srovnávání a k úvahám o společném původu rodů a tím i národů – přitom se nevyhnul mechanickému přenášen různých údajů, např. erbovních pověstí

- ve svých pracích si všímal erbů nejen šlechtických, ale i heraldiky církevní, městské a cechovní, zmiňuje také erby státní a zemské

- Václav Březan (1550-1618) – kronikář rodu Rožmberků

- na přelomu 16. a 17. století sestavil genealogie starých českých šlechtických rodů: rodopisy Švamberků, Šliků a Šternberků a dalších