John Locke – verze testu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
John Locke – verze testu
O vlastnictví
26. Bůh, jenž dal svět lidem společně, dal jim také rozum, aby ho užívali k nejlepšímu prospěchu a k příjemnosti života. Země a vše, co je na ní, je dáno lidem společně na udržování a pohodlí jejich existence. Ačkoli všechny plody, jež sama od sebe dává, a zvířata, jež živí, patří lidem společně, ježto jsou samorostlým výtvorem přírody, a ač nikdo nemá původně osobní panství s vyloučením ostatního lidstva nad čímkoli z nich, pokud jsou takto ve svém přirozeném stavu, přece, jsou-li dány lidem k užívání, nutně musí býti prostředek přivlastniti si je tím nebo oním způsobem, dříve než mohou být k nějakému užívání nebo vůbec prospěšny kterémukoli soukromníku. Plody nebo zvěřina, jež živí divokého Indiána, který nezná žádného ohrazení a je stále spoludržitelem, nutně jsou jeho a tak jeho, tj. částí jeho, že druhý nemůže déle mít nijaké právo na ně, dříve než mohou mu nějak prospět k udržení jeho života.
27. Ačkoli země a všichni nižší tvorové jsou společní všem lidem, přece každý člověk má vlastnictví své vlastní „osoby“. Na tuto nikdo nemá právo mimo něho samého. Práce jeho těla a dílo jeho rukou, můžeme říci, jsou ve vlastním smyslu jeho. Cokoli tedy vyjme ze stavu, jejž příroda tomu propůjčila a v němž to ponechala, s tím smísil svou práci a k tomu připojil něco, co je jeho vlastní, a tím to činí svým vlastnictvím. To, že to vyňal ze společného stavu, do něhož to příroda postavila, připojilo touto prací k tomu něco, co vylučuje společné právo jiných lidí. Ježto tato „práce“ je nesporným vlastnictvím pracovníka, nikdo mimo něho nemůže míti právo na to, k čemu toto bylo jednou připojeno, aspoň tam, kde je toho dost a kde to je jako dobré ponecháno společně pro jiné.
32. A ježto hlavním předmětem vlastnictví nejsou plody země ani zvířata, jež na ní existují, nýbrž země sama jako to, co zahrnuje v sobě a má za následek vše ostatní, je jasno, myslím, že její vlastnictví se rovněž získává jako předchozí. Kolik půdy kdo obdělává, osévá, zvelebuje, pěstuje a jejího výtěžku může užívati, tolik je jeho vlastnictvím. Svou prací ji takřka ohrazuje od společného majetku. Ani neoslabuje jeho právo, řekne-li se, že kdokoli jiný má stejný nárok na ni a že tedy si ji nemůže přivlastnit, nemůže ohradit bez souhlasu všech svých společníků, všeho lidstva. Když Bůh dal svět všem lidem společně, nařídil také člověku, aby pracoval, a nuznost jeho postavení to od něho vyžadovala. Bůh a jeho rozum nařizovali podmanit si zemi, tj. zvelebovat ji k prospěchu života a v tom vynaložit na ni něco, co bylo jeho vlastní, totiž jeho práci. Ten, kdo poslouchaje nařízení božího si podmaňoval, obdělával a oséval jakoukoli její část, připojoval tím k ní něco, co bylo jeho vlastnictvím, nač druhý neměl žádný nárok a co mu nemohl odnít bez křivdy.