John Locke – verze testu

36. Míru vlastnictví příroda stanovila dobře rozsahem práce lidí a pohodlím života. Ničí práce nemohla si podmanit nebo přivlastnit všechno a ničí požívání nemohlo spotřebovat více než malou část. Tak bylo nemožné pro kohokoli tímto způsobem zasahovat do práva druhého nebo si získat vlastnictví na úkor svého souseda, který stále ještě měl možnost získat tak dobrý a tak velký majetek (potom, když si druhý vzal svůj), jako před ním byl přivlastněn. Tato míra omezila majetek každého na velmi skromný díl a takový, jaký si mohl přivlastnit bez poškození kohokoli v prvních dobách světa, kdy lidé byli více v nebezpečí, že zahynou, odchýlí-li se od svých druhů, v obrovské pustině země, než že budou tísněni pro nedostatek místa, v němž by se usadili. Táž míra může stále ještě být uznávána beze škody kohokoli, jakkoli se svět zdá plný … Ale buď tomu jak buď, a nekladu na to důraz, troufám si toto směle tvrdit, že totéž pravidlo vlastnictví, že totiž každý člověk by měl míti tolik, kolik by sám mohl užívat, by platilo stále ještě ve světě, aniž by kohokoli omezovalo, ježto je dosti půdy na světě, aby stačila zdvojnásobit obyvatele, kdyby vynález peněz a tichá dohoda lidí, přikládat jim cenu, nezaváděla (souhlasem) větší majetky a právo na ně.

Otázky k textu:

1. Z jakého důvodu dal Bůh lidem rozum?

2. Co si Locke představoval pod pojmem přirozený stav?

3. Jaké vlastnictví má dle autora každý člověk?

4. Co je hlavním předmětem vlastnictví?

5. Mohl jeden člověk nějakým způsobem zasahovat do vlastnictví druhého člověka?