Nevolnictví a jeho vývoj
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Nevolnictví
Nevolnictví je úzkou osobní závislostí poddaných na vrchnostech; vyznačuje se zejm. připoutáním k půdě a dále řadou omezení v oblasti osobní a majetkové - poddaní nemohou rozhodovat o vlastních záležitostech, nesmí se bez souhlasu vrchnosti stěhovat, vdávat/ženit, jít na studia, učit se řemeslu, děti sedláků musí konat dvorskou/čeledínskou službu jen za stravu nebo nízkou mzdu, nesmí nosit zbraň apod. Někteří historikové místo nevolnictví v tomto smyslu mluví o tělesném či dědičném poddanství (J.Pekař). Např. pro A. Míku je hlavním rysem nevolnictví převaha roboty, s čímž nesouhlasí J. Válka, který jako důkaz, že robota není brána jako znak nevolnictví, podává samotný patent o zrušení nevolnictví, který neruší roboty.
počátek nevolnictví:
někteří historiografové vidí počátek nevolnictví již v poslední čtvrtině 15.stol. (František Palacký, František Kavka) jednak v důsledku sněmovních usnesení, a pak v souvislosti se změnami v hospodaření na feudálním velkostatku (podnikání šlechty)
Sněmovní usnesení o zbíhání (zákaz volného odchodu poddaných z panství) z r.1487 souviselo s husitskými válkami. Války a zmatky rozehnaly spoustu venkovského obyvatelstva, které se po skončení bojů nechtělo vrátit ke své práci. Rolníkům bylo tímto usnesením všeobecně zakázáno odcházet od svých pánů, pánům se zakazovalo pod trestem vysokých pokut přechovávat zběhy. Další usnesení se týkalo svobodné chudiny, neusedlých obyvatel, (rybníkáři, nádenící, podruzi), kteří se museli po r.1497 přihlásit pod některého pána. Tímto stát reguloval pohyb venkovské chudiny. Většina těchto ustanovení přešla do Vladislavského zřízení zemského. Velkou důležitost pro poddané mělo ustanovení o jejich propuštění z poddanského svazku potvrzované propouštěcím – vejhostním listem. Později se toto ustanovení zjednodušilo, kdy písemný doklad o propuštění poddaného jeho pánem mohl být nahrazen ústním projevem, stvrzeným podáním ruky.
V 15.stol.se v souvislosti s rozvojem nových forem hospodaření na panském velkostatku zvyšoval tlak na poddané, protože feudálové potřebovali pro své podniky stále více pracovních sil. Souběžně s tím začal probíhat paralelní proces v oblasti společenské, probíhající celé další století, který se označuje jako tzv.druhé nevolnictví (tj.postupné zbavování osobní svobody poddaných). Připoutání značné části venkovského lidu k půdě zajišťovalo vrchnostenskému hospodářství levné pracovní síly, kterých bylo po husitských válkách nedostatek.
další historikové posouvají počátek nevolnictví do období pobělohorského
příčiny:
♣ populační ztráty po 30leté válce (po 1 – 2 generace chyběla pracovní síla)
♣ vzrostly výdaje na armádu v souvislosti s boji proti Turkům (kontribuci odváděli z hlavní části