Nevolnictví a jeho vývoj

poddaní, vrchnost přispívala do rozpočtu jen tzv. extraordinárními daněmi – jen občas a výjimečně)

♣ příchod nové šlechty do Čech, kdy nová vrchnost vnímala sedláka především jako živý výrobní

nástroj a zdroj výnosů, šlechta chtěla více hospodařit ve vlastní režii a nechce platit čeleď, proto

roste robota

Hospodářsko-sociální důsledky 30leté války a rozsáhlé zbíhání poddaných, značně snížily počet obyvatelstva v ČZ, navíc na většině panství bylo v té době velké množství neobdělané rustikální půdy (až 1/3 půdy ladem).V souvislosti s rozšiřováním počtu a rozsahu vrchnostenských dvorů na jednotlivých panstvích a jejich přechodem k režijnímu typu podnikání, dochází k růstu robotních povinností (Aby na neobdělané půdě vůbec někdo hospodařil, poskytovala vrchnost nově se osazujícím hospodářům po 30leté válce pomoc při opatřování stavebního materiálu, osiva, často je i osvobozovala od výkonu robot a placení dávek po dobu tří let; příp.vracela gruntovní majetky zběhlým poddaným i proti předpisům o propadnutí statku zběhlého poddaného). Právě onen markantní nárůst robotních povinností je hlavním rozdílem mezi dobou předbělohorskou a obdobím po vestfálském míru. Dochází však také ke změně charakteru roboty, kdy se starý způsob úkolový a sezónní mění za časový a nepřetržitý. Kromě sociálního útlaku museli poddaní také čelit mnohdy násilné protireformaci, a právě tyto dva faktory byly hlavními příčinami útěků poddaných, ke kterým dochází již od 30.let 17.stol., a to především ve směru z Čech na Moravu. V masivním měřítku však poddaní utíkají zejména v 50.letech 17.stol., kdy se jejich počet počítá na stovky. I přes císařská nařízení a platné zákony a ustanovení o vydávání zběhlých moravská aristokracie nevrací zběhlé poddané původním vrchnostem, naopak využívá nově příchozích ve svůj hospodářský prospěch (zejm.třebíčské panství). Často jsou také na Moravě k evangelíkům liberální a nepronásledují je. Od 80.let 17.stol.v důsledku porážky Turků u Vídně a jejich vyhnání z Nových Zámků a Budína začínají poddaní utíkat také z moravských panství do Uher (Slovenska). In: Šindelář, Bedřich: Útěky poddaných z Čech na Moravu po třicetileté válce. Praha 1985. Kromě této individuální formy odporu se objevuje ještě kolektivní forma, kdy dochází k úmyslnému ničení panského majetku, hromadnému odpírání roboty formou petic, zbojnictví či ozbrojená povstání (největší povstání - r. 1680 na frýdlantském panství, z něho se pak rozšířilo po Čechách).