Spor o nominalismus a další problémy středověké filozofie

Spor o nominalismus a další problémy středověké filozofie

Raná scholastika – spor o univerzálie (spor o nominalismus)

Raná scholastika

Filozofie tohoto období je výsledkem vyučování a výchovy duchovenstva v klášterních školách. Měla to, co pro víru bylo nezvratnou pravdou, rozumově zdůvodňovat a objasňovat. Filozofie byla „služkou teologie“. Od patristiky se odlišuje změněnou situací v církvi. Úkolem scholastické filozofie bylo uspořádat a učinit srozumitelnou víru jako systém dogmat. V tomto období přibývalo znalostí antické filozofie a jejího vlivu – vrcholu však dosáhla až ve vrcholné scholastice.

Metoda scholastické filozofie – pravda(dána pravdou spásy) spásy má být prostřednictvím rozumového myšlení – tedy filozofie – vyložena. Přitom se ale rozcházejí názory, jak dalece je to možné. Tři cíle:

1. prostřednictvím rozumu proniknout do pravd víry a tím je obsahově přiblížit lidskému myšlení

2. dát spásné pravdě uspořádanou, systematickou formu

3. vyvrátit filozofickými argumenty námitky, které by proti této pravdě mohl mít rozum

V užším smyslu se scholastickou metodou nazývá metodický postup, který byl vypracován především Abaelardem. Spočívá v konfrontaci argumentů „pro“ a „proti“ určitému názoru. Metoda je proto nazývána „pro et contra“. Argumenty byly brány z výroků předchozích myslitelů a církevních otců, nebo z Písma Svatého.

Středověký realismus

• Směr ve středověké scholastice, podle kterého všeobecné pojmy (univerzálie) reálně existují

• Středověký realismum navazoval na Platonovu koncepci vztahu pojmů a světa, všeobecného a jednotlivého. Slovo realismus v tomto období mělo zcela jiný význam, nežli dnes. Realismus ve smyslu scholastiky je téměř přesně to, co bychom v současnosti označili za idealismus. Tedy učení a přesvědčení, že obecné ideje a jejich vyšší skutečnost mají ve srovnání s jednotlivinami přednost.

• Nejvýznamnější představitelé – Anselm z Canterbury, Viliam z Champeaux, Tomáš Akvinský

Spor o univerzálie
Scholastický spor (datuje se od posledních desetiletí 11. Stol. a prvních desetiletí 12. Stol v Evropě) o to, zda univerzálie jsou objektivní, reálné, nebo to jsou jen názvy věcí. Podle krajního realismu (Anselm z Canterbury) existují univerzálie před věcmi. Proti tomuto názoru stáli středověcí nominalisti, kteří tvrdili, že univerzálie jsou jména (nomina).

Otázka zněla, zda všeobecné pojmy, jako je například pojem člověk, existují reálně jako individuální věci. Existuje také všeobecný pojem člověka, nebo jen konkrétní člověk – Pavel, Ondra, Zuzka…?

Realisti tvrdí, že uviverzálie jsou reálné. Byli dokonce naklonění tomu, vyhlasovat pojmy, univerzálie, ideje, za reálnější, než jednotlivé věci. Tvrdili, že univerzálie jsou před věcmi a odvolávali se na Platónovu nauku o idejích, jako pravém bytí a vzoru všech věcí. Představitelé opačné pozice se nazývali nominalisti. Podle nich existují reálně jen jednotlivé znaky, které jsou našimi výtvory. Spor mezi těmito dvěmi skupinami (Tomáš Akvinský byl například stoupencem umírněného realismu.)se táhne celým středověkem, přičemž na konci převládnou nominalistické koncepce.