Spor o nominalismus a další problémy středověké filozofie

Také novověká a současná filozofie se k tomuto sporu vrací, protože v jeho pozadí je stále aktuální problém vztahu všeobecného a jednotlivého.

Anselm z Canterbury

Anselm z Canterbury (1033 Aosta (Piemont) - 1109)

sv. = lat. Anselmus Cantuarensis
= italsky Anselmo d'Aosta

• nejvýznamnější filozof a teolog 11. Století (období rané scholastiky)

• studoval ve Francii, byl opatem benediktínského kláštera, později arcibiskupem Canterburským

• Anselm přišel s myšlenkou, že člověk je svým rozumem věrným obrazem Boha a dialektika má účast na Božích myšlenkách

• Ve sporu o univerzálie stál Anselmo na straně středověkého realismu. Podobně jako Augustin tvrdil, že víra má předcházet poznání (věřím, abych rozuměl – „Credo ut intelligam“), víru je tak možno racionálně zdůvodnit. Křesťanská dogmata jsou sice nevyvratitelnou pravdou, ale je třeba je racionálně zdůvodňovat, aby se věřící člověk upevnil ve své víře

• Anselm obhajoval ontologický důkaz existence Boha.

(Ontologický důkaz Boha vypracoval Augustinus, který tvrdil, že u všech lidí existuje pojem Boha, jako dokonalé bytosti, přičemž tento pojem by nemohl vzniknout, pokud by tato dokonalá bytost neexistovala ve skutečnosti.)

• Vycházel z pojmu Boha. Bůh je ten, nad kterého už nelze myslet nic vyššího, kdyby Bůh byl jen v intelektu, bylo by možno myslet ještě něco vyššího než to, nad co nelze myslet nic vyššího - Bůh je tedy jsoucí nejen v intelektu, ale i ve skutečnosti. Anselm používá ontologickou metodu – z pojmu nějaké věci – v tomto případě z pojmu Boha jako toho nejvyššího, co lze myslet - je odvozen důkaz její reálné existence. Novým a neobvyklým na tomto důkazu je pokus o důkaz Boha z čistého myšlení bez odvolávání se na autority, nebo zjevení.

• Kritika tohoto důkazu je založená na tom, že z pojmu nemůžeme odvozovat reálnou existenci.