23. Pozdní období římského císařství - dominát. Období od Diocletiana po rozdělení římské říše - základní teze

datace: 306-337 n. l.

křesťanství: edikt Milánský, zrovnoprávnění křesťanství s ostatními náboženstvími, přičiny – rostoucí počet křesťanů, osobní příklon Constantina k tomuto náboženství, i když se nechal pokřtít až na smrtelné posteli ariánským knězem, křesťankou byla i jeho matka Helena, která byla později prohlášena za svatou,

ariánství: bylo jednou z křesťanských herezí, které vznikaly jako sekty uvnitř doposud jednotné křesťanské církve, tyto hereze se odlišovaly od ortodoxního křesťanského proudu jiným pohledem na některé otázky křesťanské věrouky, ariánství (podle učení biskupa Areia), popíralo božství Ježíše Krista, Ježíš Kristus je stvořená bytost, spolu s Duchem Svatým podřízená Bohu Otci,

Constantinus podporoval křesťanství i dalšími opatřeními (např. uznání neděle za sváteční den, finanční dary křesťanským obcím, podpora výstavby křesťanských kostelů (basilika), např. basiliky sv. Petra a Pavla v dnešním Vatikánu, v roce 325 také svolal do maloasijského města Níkáia schůzku biskupů (koncil), kde mj. bylo ariánství odsouzeno jako hereze, bylo zde přijato tzv. níkájské vyznání, podle něhož byli Ježíš Kristus a Bůh Otec jednou bytostí,

založení Constantinopole: příčinou vzniku města se stal úpadek prestiže Říma a jeho nevýhodná poloha v rámci říše, nové centrum impéria bylo založeno na místě řecké kolonie Byzantion, na břehu Bosporu, své pojmenování dostalo podle císaře Konstantina, Konstantinovo město (Constantinú polis), založení města se realizovalo v roce 324 n. l., jeho vysvěcení roku 330 n. l.,

hospodářské reformy: připoutání kolónů a jiných pracovních sil k půdě, příčiny – obecný nedostatek pracovních sil v římské říši, velkým problémem se stávalo především sbíhání kolónů z půdy, dědičné připoutání kolónů k půdě a k povolání znamenalo omezení jejich svobody, takže četní badatelé vidí v Constantinově opatření počátky pozdějšího feudálního systému, bez svolení majitele se také kolóni nesměli svobodně ženit a rozhodovat o svých potomcích, ke svému povolání byli připoutáni i další pro Řím důležité pracovní síly: např. pekaři, lodní dopravci,

Iulianus Apostata (Odpadlík, rozumí se od křesťanské víry), datace vlády 361-363 n. l., přízvisko Odpadlík dostal v pozdější době od křesťanských autorů, byl velkým stoupencem novoplatónské filozofie, která byla posledním uceleným systémem antické filozofie, tento myšlenkový proud vznikl ve 2. století n. l., jeho vlastním zakladatelem se stal Plótínos, navazoval na Platóna, ale zároveň také přinesl do řecké filozofie zcela nový prvek – mystiku, Iulianus se snažil se obnovit staré pohanské kulty, ale jeho vláda byla příliš krátká na to, aby jeho opatření uspěla,

hlavní zahraničně politickou událostí Iulianovy vlády se stal boj proti novoperské sasánovské říši, na tažení proti ní doprovázel Iuliana Ammianus Marcellinus, poslední významný antický historik, autor díla Dějiny, v průběhu tažení však císař zemřel,

jeho nástupci museli kromě neustálých bojů s Peršany také reagovat na útoky germánských a sarmatských kmenů, které se valily přes Rýn a Dunaj na římské území,

za vlády císaře Valentiniana I. (364-375) byly naposledy znovu opravovány a budovány pevnosti na hranicích římské říše, v bojích proti Kvádům a Sarmatům císař na jednání v Brigetiu (římský vojenský tábor a město rozkládající se na území dnešního maďarského města Komárom) na záchvat mrtvice zemřel, po jeho smrti Římané vyklidili území severně od Dunaje,

stěhování národů: rozsáhlé přesuny kmenů vyvolané roku 375 n. l. tlakem Hunů, divokých kočovníků původem ze střední Asie, pod jejichž náporem se daly do pohybu germánské kmeny usazené u Černého moře (především Gótové, členící se na Visigóti čili západní Góty a na Ostrogóty neboli východní Góty), Visigóti se pak se souhlasem Římanů usadili v provincii Thrákie,

nespokojenost Visigótů s praktikami římských úředníků vedla k jejich vzpouře a pustošení Balkánu, v roce 378 n. l. bylo římské vojsko vedené císařem Valentem v bitvě u Adrianopole (dn. město Edirne v Turecku) katastrofálně poraženo, důsledkem porážky byly po bitvě smrt císaře, zničení značné části římského vojska, usazování germánských kmenů jako spojenců (foederati) na římské půdě se slibem vojenské služby v římské armádě,

nástupce Valenta císař Gratianus byl prvním císařem, který přestal zastávat úřad nejvyššího pontifika, vystupoval proti pohanským kultům, velký vliv na něho měl milánský biskup Ambrosius (sv. Ambrož), Gratianus vládl na západě říše,