35. Přehled vývoje diplomatického materiálu městské správy v českých zemích

35. Přehled vývoje diplomatického materiálu městské správy v českých zemích

• města jako právní skupiny u nás vznikají ve 13. století

• nejdříve jsou pod dozorem městského rychtáře, který je úředníkem panovníka a je spojovacím článkem mezi městem a panovníkem – vybírání různých daní a zajištění výkonu soudní moci ve městech

• rychtářovi pomáhá městská rada, ta se začíná zabývat vnitřním hospodářským chodem města

• městská správa se děje ve dvou oblastech – dvoukolejnost městské správy – co se týká panovníka a co se týká města – města si vybrala mezi jihoněmeckým právem (tzv. Norimberské zákony) - Schwabenspiegel (švábské zrcadlo) a magdeburským právem

• oblast S Čechy, S Morava a Slezsko pod vlivem práva magdeburského

• ve 14. století probíhá vnitřní boj ve městech, kdy se zvyšuje vliv městské správy na úkor rychtáře

• městská správa si kupuje některá práva od panovníka – např. postavit si vlastní radnici, kupují si sami úřad rychtáře, tzn. jen rychtáře si dosadí sami

• role rychtáře tak klesá a do čela města se dostává definitivně městská rada v čele s purkmistrem

• rychtář se stává závislým úředníkem, kterému zůstává trestní pravomoc, soudní pravomoc v otázce majetkové přechází na jiné úřady

• městská rada je volena měšťany a volí ze svého středu purkmistra

• městská rada se vybírá z několika patricijských rodů – zpočátku převažují velkoobchodníci, v průběhu 14. a 15. století se objevují i řemeslníci

• starý patriciát potlačen v husitských válkách, nový patriciát doplňován z řad řemeslníků – Praha, Brno, Olomouc, horní města – Jihlava, Německý Brod – zde už ve 13. století doložena městská pečeť, která svědčí o vyřizování listinnou formou a dosáhla určitého stupně samosprávy

• 2. pol. 14. století – většina obyvatel královských měst získala právo odúmrtí – definitivní a plné právo disponovat s majetkem, biskupská olomoucká města – 14. - 15. století, okruh se dále rozšiřoval – toto právo vedlo k velkému rozkvětu městských knih

Městské kanceláře

• nutná znalost latiny – zpočátku duchovní osoby – lektoři městských škol nebo správci

Praha

• 80. léta 13. století – zprávy o městském písaři – mistr Jindřich, který předtím působil v královských kancelářích a který se od roku 1287 objevuje jako městský notář

• po něm mistr Petr, který sepsal roku 1296 „Statut městského notáře“ – povinnost zúčastňovat se zasedání rady a zapisovat její usnesení, zapisování listů a listin a záležitostí městské rady, zúčastňovat se výběru berně

• 14. století – v kanceláři protonotář, který je spíše diplomatem a nejméně 2 písaři nebo notáři a subnotarius – ten se účastní jednání městské rady

• největší význam kanceláře Starého města za husitských válek, kdy vyřizovala některé celozemské a zahraniční záležitosti

• 14. a 15. století další úředníci, ti mají své vlastní písaře – písař berní, písař ungelthu – ti nejsou součástí kanceláře

• už ve 14. století se personálem stávají světské osoby – protonotář je vlivnou, důležitou a bohatou osobností