Politická a soc. hnutí – vznik, vývoj a charakteristika

Politická a soc. hnutí – vznik, vývoj a charakteristika

Doktrína - systematický soubor principů a názorů na určitý konkrétní problém

Ideologie - ucelený a obecný výklad společnosti, ze kterého vychází politický program určité skupiny. Soubor základních, obecných tezí, kdežto doktrína soubor názorů na konkrétní problém. Doktrína může vycházet z ideologie nebo být její součástí - ideologií je liberalismus, doktrínou liberalismu v ekonomice je laissez-faire (omezení pravomoci vlády ve prospěch svobodného podnikání).

Pojem ideologie vznikl v době fran. osvícenství - lidé začali věřit ve vlastní rozum, mohou vlastní činností něco změnit. Jednotliví filozofové a politikové přicházejí se svými teoriemi a naukami a snaží se objasnit příčiny některých jevů ve společnosti.

Jednotlivé ideologie mají 4 základní funkce, podle kterých je objasňují:

1) Vysvětlovací - vysvětluje politické události, jevy, dění, příčiny krizí, konfliktů, válek

2) Hodnotící - dává kritéria a žebříčky hodnot, určuje, co je dobré a co je zlé

3) Orientační - orientuje své stoupence k určité identitě, vědomí sounáležitosti; spojuje je v určité sociální skupině.

4) Programová - nabízí základní rysy politického programu

Pojetí ideologie se průběhem času měnilo:

1) Negativní - především marxistické. Nejprve je materialistická základna společnosti, teprve potom duchovní nadstavba (tou je i ideologie, filozofie, morálka, umění). Duchovno je pouze odraz základny. Ideologie vytváří vládnoucí vrstva, aby si obhájila kapitalistický společensko-ekonomický řád. Marx považoval ideologie za zbytečné, beztřídní společnost je nepotřebuje.

2) Pozitivní - některé ideologie mohou demokratický polit. řád upevňovat, jiné ho mohou zničit. Proto máme podrobit kritice všechny nauky, ideologie a názory. Jejich rozborem v nich můžeme odhalit pouhý soubor mýtů, iracionality.

3) Neutrální - ideologie je veškeré vědění lidstva. Je to princip, který pomáhá člověku orientovat se ve světě.

Negativní pojem ideologie poprvé použil Napoleon - všichni jeho odpůrci byli "ideology".

Liberalismus

Jako ideologie vznikl v 17. století především v Anglii (whigové - předchůdci liberální strany). Samotný název je odvozen od latinského libertas – svoboda. Jeho ústřední hodnotou je právě svoboda jednotlivce a společnost takových svobodných jednotlivců. Svoboda v klasickém liberalismu je chápána jako svoboda od státu, autority, tradice, znamená jejich omezení, ale nikoli destrukci. Dává člověku značný prostor pro svobodné jednání, ale neříká, jak ho pozitivně naplnit (příčina kritiky). Chápe člověka jako egoistu, který je schopen všeho (T. Hobbes:"Člověk člověku vlkem.").

Za první představitele je považován právě Thomas Hobbes a zejména John Locke -všichni lidé jsou si rovni, mají právo na život, majetek a svobodu. Tyto teorie posloužily jako základ pro přijetí různých listin lidských práv. Další představitelé: Montesquieu, Voltaire, Diderot, fr. fyziokraté, Adam Smith aj.