Politická a soc. hnutí – vznik, vývoj a charakteristika

Ve své rané fázi byl liberalismus charakterizován ekonomickou doktrínou laissez-faire (nechat dělat), která znamená maximální omezení pravomocí vlády ve prospěch svobody podnikání. Stát je tak spíše chápán jako „noční hlídač“ a měl by plnit pouze minimální základní funkce, tj. ochranu svobody a majetku občanů proti vnějšímu nepříteli a zachování vnitřního řádu. Za otce mnohých z těchto myšlenek bývají považováni v politické oblasti Jeremy Bentham a v oblasti ekonomické Adam Smith, který v knize „Bohatství národů“ položil základy teorie svobodného trhu. Snad proto je politicko-ekonomický program liberálů zaměřen spíše na podporu a odstraňování bariér podnikání (např.: snižování daní, protimonopolní regulaci, odstraňování překážek mezinárodního obchodu atd.), než na snižování nezaměstnanosti.

Politický program v 1. polovině 19. století odpovídal tomu, co bývá nazýváno principy roku 1789. Žádal ústavní stát, jehož pol. zřízení by zhruba odpovídalo anglické konstituční monarchii. Základem státu má být princip smlouvy, princip oddělení moci a dvoukomorový systém. Vycházeje ze zkušeností z prvního období Francouzské revoluce, žádali liberálové právní stát, který by ústavou zaručil základní práva jednotlivce – občana. Avšak politická práva a hlavně volební právo přísluší jen majetným.

(Liberalismus se dělí na dvě odvětví, liberalismus klasický (ekonomický) a moderní (sociální). Liší se řadou protikladů: klasický zdůrazňuje proti modernímu negativní svobodu proti pozitivní, rovnost příležitostí proti rovnosti výsledků a zájmy jedince před rostoucími nároky skupin. Státu klasický liberál nevěří a snaží se ho omezit, moderní v něm zase vidí hlavní nástroj odstraňování společenských rozdílů.)

Liberalismus je systém politických, ekonomických, kulturních, sociálních a jiných hodnot (dělba práce), na kterých jsou budovány ekonomické a politické základy demokratických států (individualismus, víra v pokrok, tolerance atd.) a teorií.

Demokratické hnutí

Tento politický proud je mladší než liberalismus, méně vlivný v 1. pol. 19. století. Čerpá z idejí francouzského osvícenství i revoluce. Je mu blízká jakobínská ústava. Teror je jim však cizí. Program se vyhraňoval v opozici proti liberálům. Demokraté nevylučovali prosadit si své názory i revolucí, která však byla chápána jako krajní prostředek.

Názory dem. hnutí přejímaly nižší střední vrstvy. Hlavní jádro politické činnosti tvořily otázky politické povahy (svoboda, lidská práva,…), otázky národa a jeho cíle.

Demokratické hnutí netvořilo jediný homogenní proud. Pod tímto pojmem je možné zahrnout radikály i umírněné. V 1. pol. 19. stol. měli i určité společné rysy. Jedním z prvních požadavků bylo zavedení všeobecného volebního práva a odmítnutí jakékoli formy jeho omezení. Nespokojovali se s reformami stávajícího státního pořádku, ale chtěli nastolení demokratické republiky. Uznávají právo na vlastnictví. Majetkové rozdíly by neměly ovlivňovat výkon politických práv.