17. Antické dědictví raného novověku

17. ANTICKÉ DĚDICTVÍ V RN EVROPĚ

RENESANCE

• vznik v Itálii ve 14. století

• zde lidé více než jinde setkávali s dědictvím antiky – stavby, památky, literární díla a vzhledem k rozdrobenosti země je přitahovala dávná sláva římského impéria

• byla epochou kulturního vývoje Evropy, projevující na ve všech složkách kulturního života

• přímým důsledkem rozvoje výrobních sil

• základnou byl hospodářský vzestup evropských měst a společenský nástup měšťanstva a jeho přeměna v buržoazii

• rozvoj výrobních sil

• v pochybnost zásadní nadřazenost feudální šlechty a tideologická nadřazenost katolické církve

• vyrostla z potřeby uniknout sevřenosti středověké církevní scholastiky, brzdící pokrok lidského vědění i uměleckou svobodu projevu

• české prostředí přijalo renesanci se zpožděním až po Polsku a Uhrách

• vliv izolace husitských Čech

HUMANISMUS

• za zakladatele považován Petrarca a Boccacio

• je to filozofický názor, který se zaměřuje na člověka a jeho blaho

• ve 14.-16. století jako součást renesance

• v obě renesance se zaměřoval na důraz proti církvi, proti feudalismu

• zdůrazňování klasické latiny a antický ideál krásy a dobra

• humanismus prochází celými dějinami a v různých etapách bývá více či méně prosazován

• názor, že je člověk důležitý, jeho zájmy jsou důležité atd.

• z latinského humanitas, humanus = lidskost, láska k lidskému

• jde o obrat k člověku, člověk je hlavním zájmem, důraz na solidaritu

• obrat ke zlepšení podmínek pro život člověka -> vzniká měšťanstvo, světská architektura, postupně se oslabuje moc šlechty a církve, přesun od věčnosti k pozemskému životu

• soustředí se na ideální rozvoj duchovní, tělesné stránky + vzdělanost

• člověk se stává tématem uměleckých děl se všem ctnostmi i chybami, často nahé tělo

• pohled na svět, kdy člověk uvědomujeme, že je člověkem se všemi svými nedostatky a schopnostmi -> zájem o vlastní život, důraz na vlastní úsudek, právo svobody

• u nás v době náboženské reformace, osobnosti: Jan z Rabštejna, Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic

• humanismus vrcholí v době osvícenství (18. století) a později v německé klasické filozofii (18. – 19. století), kdy filozof Immanuel Kant vyřkne větu: člověk nemůže být pro druhého člověka prostředkem, nýbrž cílem (tzv. kategorický imperativ)

• obnoven zájem o magii (velký zájem byl v už Římě)

• myšlenka sympatetismu - křesťanský dábel je velmi podobný antickému Satyrovi

• snahy o nalezení původního jazyka

• renesanční filosofové zkoumali a pochybovali úplně o všem -> snaží se sjednotit křesťanství s antickou filosofii, uměním

• později Descartes renesanční filosofii odmítá jako spekulativní, hledá jistý bod (racionalismus)

• humanisté v čele s Erasmem Roterdamským vše zkoumají, ale nikdy neřeknou která víra je ta pravá

• nakonec i někteří protestanté objevují v písmu rozum, ale ne rozum učený ale podobný spíš Sokratovy („Vím, že nic nevím.“)

• křesťanské ideje natolik zastiňovány, že se říkalo, že dochází k oživení pohanství