17. Antické dědictví raného novověku

Francis Bacon - v podstatě aristotelik, odhodlal se zavrhnout jeho organon a nahradit je novým; v díle O důstojnosti a pokroku věd podal kritiku tehdejšího stavu vědy, nově formuloval její úlohu a vyhlídky; dílo Nové organon (= nový nástroj pro vědeckou práci), nazvané úmyslně v opozici k Aristotelovu Organon, podává rozbor chyb lidského myšlení (klamných obrazů – idolů – idol rodu, divadla, jeskyně, tržiště) a metodu, jak jim zamezit (indukci); spis Nová Atlantida je vizí ideální společnosti budoucnosti (stát neřízen politiky, ale vědci, kteří každých 12 let vyjedou do světa získávat nové poznatky, ostrov je soběstačný a předmětem zahraničního obchodu není zlato, ale „světlo pokroku“)

• Mikuláš Kusánský - dospěl k představě nekonečnosti v prostoru i čase, jenže to stále byly jen určité (možné) vlastnosti stvořeného světa, tedy Boha v ničem, v nicotě, svět se mu jevil jako skloubená nekonečnost, ztrácejí smysl pojmy jako „nahoře" nebo „dole". Zda se nám něco zdá být v klidu nebo v pohybu, závisí na našem vlastním postavení; východiskem a základem Kusánova myšlení je novoplatónská metafysika Jednoho - křesťanská: Bůh je jeden ve třech osobách

• Thomas Hobbes - základ pro většinu západní politické filozofie z hlediska teorie společenské smlouvy; Leviathan - státně teoretickým pojednáním, zabývajícím se strukturou společnosti, která je efektně znázorněna (Leviathan = státní gigant - v jedné ruce meč, v druhé biskupskou berlu), napsal jako reakci na osobní zkušenost s anglickou občanskou válkou - ta je pro něj obrazem společnosti v přirozeném stavu, ve které je člověk člověku vlkem (homo homini lupus, obrat původně použil Titus Maccius Plautus cca 200 př. n. l.); sebeobrana proti násilné smrti nejvyšší potřebou člověka (v přirozeném stavu má každý právo na cokoliv ve světě) – kvůli vzácnosti věcí ve světě je zde proto na právu založená stálá válka všech proti všem; Hobbes vytváří teorii společenské smlouvy pod vládou absolutního suveréna -> chaos může být odvrácen pouze silnou centrální vládou -> vytváří pokojnou společnost vstupem do společenské smlouvy; odmítá dělbu státní moci. Leviathan koncentruje moc výkonnou, zákonodárnou i soudní

• Thomas More – Angličan, popraven; zastánce sociolog. myšlenek, dílo Utopie – žádá konec vykořisťování, společnou výrobu, společné vlastnictví, přerozdělování, volný přístup ke vzdělání a k duchovním statkům

• Hugo Grotius – Holanďan; právo odvozuje z Boží vůle, která stojí nad státem; vedle Boží vůle existuje přirozené právo -> vychází z přirozenosti člověka nadaného rozumem, který se sdružuje ve společenství, přirozeně chce někam patřit -> někdy považován za zakladatele mez. práva

• Niccolo Machiavelli – florentský rodák, podporoval Borgie, Medicejští ho poté zbavili funkcí; mění pojetí ctností z antiky – souhlasí sice, že se jedná o soubor vlastností, které umožňují vladaři získat na svou stranu Štěstěnu a tím získat slávu, nespojuje ji ale s konkrétními vlastnostmi (určujícím rysem je ochota udělat, co diktuje nutnost – čin ničemný nebo ctnostný); křesťanství podle něj oslabilo antickou představu o státu, zničilo víru republikánského Říma a víru ve velikost ducha -> způsobilo morální zkázu Itálie -> lidé přestali mít zájem o politiku, došlo k zavedení zločineckých forem vlády; dílo Vladař – násilí pouze ze začátku vlády k získání respektu, pak už je to bezvýznamné, neutlačovat lid, aby v dobách zla lid panovníka podpořil, panovník má budit respekt – ne strach, který vede k nenávisti; machiavelismus=politika prováděna bez ohledu na použité prostředky v zájmu vyššího cíle - chce-li vládce dosáhnout nejvyšších cílů, nemá se pokoušet jednat v první řadě mravně (alespoň ze začátku k vybudování respektu)