17. Antické dědictví raného novověku

Erasmus Rotterdamský:

• narozen 1496, syn duchovního a dcery lékaře, dostalo se mu vynikajícího vzdělání na humanistické škole v Deventeru a v kruhu kolem Groota, přijímá kněžské svěcení

• věnuje se hum. studiím, navštěvuje Anglii (setkává se s Morem, Johnem Fischerem a Johnem Coletem – pod jeho vlivem orientace na hebrejštinu a řečtinu)

• 1516 vydává první řecký kritický text Nového zákona -> vykládá své myšlenky o reformě církve a teologie - odstranit zlořády, ale nedotknout se podstaty křesťanské víry

• jeho reformní návrhy nacházely ohlas a budily naděje v celé Evropě

• zpočátku sympatizuje s Lutherem, ale později se s ním rozchází

• umírá 1536 v Basileji

• Chvála bláznivosti: s výsměchem i vážností se věnoval hluboce zakořeněným omylům doby a barvitě je vyobrazoval; formou monologu, kritizuje různé vrstvy společnosti –církev, učence, krále a filozofy; prokázal znalost klasické antické literatury a bible i v poměrech soudobé Evropy; ironickým způsobem upozorňoval na nedokonalost lidí

• O výchově křesťanského vladaře: věnoval jako radu Karlu V.; obecné principy cti a upřímnosti aplikoval na konkrétní úkoly knížete, kterého zobrazil jako služebníka svého lidu; dílo srovnáváno s Machiavelliho Vladařem (Machiavelli uváděl, že k udržení vlády politickou sílou je bezpečnější pro knížete být obávaný než milovaný X Erasmus opačné stanovisko, že vladař pro spravedlivé a shovívavé vládnutí potřebuje všestranné vzdělání a musí se vyvarovat toho, aby se stal zdrojem útisku)

ODKAZY ANTIKY V RN

• latina:

  • zobecněné překlady Bible (versio vulgata)

  • na Západě postupně latina do pozadí na úkor národních jazyků, ale tridentský koncilem 1562 latina pro liturgii závazná

  • humanistická latina měla za vzor latinu římské republiky (bohatost stylistická, přesná gramatika)

  • zájem o nápisy na budovách (studují se, opisuji, imitují, falšují atd., jsou inspirací pro umělce, imitace klasické latiny, kopírování epitafů v 16. století,

• literatura:

  • až do 18. století západoevropská literatura založena na římské tvorbě

  • co se týče jazyků tak řečtina nebyla srozumitelná (Petrarca nerozuměl Homérovým eposům, ale v latině i psal), vydávala se díla v latině mezinárodní formy -> k řeckým pramenům se obrací humanisté v 16. století + vycházejí i řecké gramatiky

  • ve středověku náboženská a kronikářská literatura, zatímco v RN próza obrácena ke člověku, v baroku oblíbenost chvalořečí (odkazy na odvahu, střídmost, spravedlnost, moudrost)

• divadlo:

  • renesanční divadlo čerpá z antiky (jako vzor Seneca) -> Shakespeare a klasické fr. drama (Racine)

• řečnictví:

  • obdiv k Ciceronovi a jeho obratnému řečnictví

  • u nás Jan Blahoslav po vzoru Démosthéna napsal Filipiku proti Misomusům (proti odpůrcům vyššího vzdělání v JB)

• historiografie:

  • historické prameny do 15. století v latině, pak čeština a němčina