20. Výuka psaní, základní písařské příručky v novověku
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
20. Výuka psaní, základní písařské příručky v novověku
v novověku vzrůst vzdělanosti = potřeba písma = poptávka po jednoduchém písmu
skriptoria jako centra vzdělanosti nestačila, vytláčena knihtiskem; kanceláře si udržely jen vliv na vývoj písma, ale ne na jeho šíření => novověký způsob výuky psaní + jednotné předlohy a učebnice užívané při výuce
výuku psaní začaly od středověku obstarávat obecně vzdělávací školy (až po univerzity)
v novověku stoupl význam nižších škol pro výuku psaní, ale tyto školy nestačily poptávku => doplňovali je písaři a kaligrafové (vyplňovali úřednosti + sami učili)
od konce středověku výuka psaní byla obstarávána ve školách všech stupňů. V raném novověku vzrostl význam nižších škol pro výuku psaní. Vedle škol nabízeli své služby soukromí písaři a kaligrafové, kteří se rovněž stávali příležitostnými učiteli psaní, případně zřizovali soukromé písařské školy. Někteří také nalezli uplatnění jako písaři v městských kancelářích, sestavovali vzorníky a učebnice písma, které byly leckdy vydány i tiskem.
vzrostl počet písařů (úřady, školy,…) a začaly se šířit (především tiskem) jejich předlohy a písařské příručky
objevuje se nová metoda analyticko-syntetická, tj. nácvik písmen a jejich spojování; propracoval ji Johann Neudörffer starší a stal se jejím velkým propagátorem (Norimberk apod.); jeho díla: Fundament (1519) se vzory kurentu, kanzlei a fraktury + návod na seřezávání brka; dále Eine gute Ordnung (1538) s návody jak učit psát jednotlivé druhy písma
další německé příručky od Wolfganga Fuggera, Mathiase Wassenbergera, Johannese Leinera, Jörga Schreppelera a Ulricha Lempa (žáci Neudörffera)
v 18. stol. v Prusku privilegium pro Hilmara Curase vydávat jen jeho příručky a písmo z jeho učebnice Calligraphia Regia (1714)
v Rakousku v 16. stol. příručky od Neudörfferových žáků (viz výše); původně rakouské příručky od Andrease Reicha v 17. stol.; v 18. stol. od Johanna Schalteho příručka Anleitung zum Schönschreiben z r. 1775 povinná na všech zákl. školách a ovlivnila i naše země => převládl u nás kurent nad novogotickým kurzívním písmem
k šíření humanistického písma měly největší vliv italské příručky z 16. stol. od Lodovika Vicentina, Giovanniho Antonia Taglienteho, Vespasiana Amphyarea, Eustachia Cellebrina a Giovanniho Francesca Gresciho aj.
první speciální učebnice pro humanistické písmo od Gerharda Mercatora (1540)
v našich zemích až do konce 18. stol. žádné příručky, od 17. stol. využívány příručky zahraniční
ve školách se požívalo předloh písem a tyto předlohy se kopírovaly přes průsvitný papír, nebo se suchým perem obtahovala; i Jan Amos Komenský navrhuje zmíněnou analyticko-syntetickou metodu, kdy doporučuje naučit se zákl. tahy a tvary písma, poté celé písmeno a spojovat je
první česká příručka z r. 1778 od Františka Antonína Steinského (vzory písma pro učitele na zákl. školách, později zakázána); dále od Václava Hanky vzorníky z r. 1824; první učebnice pak od Jana Svobody Malý písař (1841)