16. Krestane a Zide

EMANCIPACE

• Intelektuální svět 17. století se vrací k judaismu – studuje židovské uspořádání společnosti, zvyky, překládá Talmud aj. Antisemitismus se mění ve filosemitismus (filia – řecky láska).

• Osvícenství v 18. století přineslo počátky sekularismu (Montesquieu, Lessing, Rousseau).

• Ideje politického osvobození a společenské rovnosti se začínají uplatňovat i ve vztahu k Židům. Na oplátku se od nich žádá, aby se vzdali separatismu a svých představ o náboženské společnosti  řada problémů. TOTIŽ: Osvícenci na jedné straně kritizovali církev v jejím nehumánním postoji vůči Židům, ale na druhou stranu vyčítali Židům jejich setrvalost v židovské víře a tradici – požadavek, aby se vzdali své kulturně- náboženské identity (např. Voltaire ve svém Filosofickém slovníku (1757) soudí, že Židé nepřispěli k rozvoji vědy a kultury a nejsou schopni vytvořit vlastní stát).

• Velká francouzská revoluce přináší pro Židy emancipační dekrety a s nimi i občanská práva - postupně rušeny diskriminační zákony, padají brány ghett, Židé se opětovně usazují v Německu a západní Evropě… ALE: Zároveň se formuje nový směr antisemitismu!!!

RAKOUSKO-UHERSKO (jako příklad emancipace)

• Zatímco Marie Terezie Židy v letech 1744/45 vyhnala (pak zase přijala), její syn Josef II. provedl první skutečné reformy ve střední Evropě:

• otevřely cestu k postupné asimilaci a zrovnoprávnění (tj.emancipaci) Židů v R-U

• 1781 - josefinské židovské zákonodárství různými nařízeními doprovázejícími Toleranční patent zrušilo povinnost Židů nosit zvláštní označení

• dvorský dekret povolil Židům navštěvovat všechny typy škol včetně univerzit s výjimkou teologických fakult.

• Židům bylo dovoleno věnovat se všem živnostem s výjimkou nájmu šenkoven a mlýnů a provozovat všechny druhy řemesel!!! /stále ještě nemohli kupovat a vlastnit půdu/  nové možnosti podnikání, průmyslu a zemědělství…

ALE: vše má svůj rub i líc:

• Rozšíření působiště Židů vyvolalo strach z konkurence  růst antisemitismu (v Praze vznikla pamfletová válka varující před vpuštěním Židů do hospodářského života.)

• nařízení zlepšila sociální postavení Židů, ale narušila tradiční vazby uvnitř židovských obcí. Závažným zásahem do autonomie - zrušení soudní pravomoci žid. obcí r.1784, které dále posuzovaly pouze manželské spory a rozhodovaly v otázkách náboženských a ceremoniálních. V ostatních případech Židé podléhali státnímu soudnictví.

• josefínské reformy vedly k silné germanizaci (souvisela s germanizační politickou habsburského státu) - němčina nejen povinným vyučovacím jazykem, ale také povinným jazykem úředním. Židé museli navíc dle předpisu z roku 1787 přijmout k dosavadním hebrejským jménům nová osobní jména a německá příjmení, které byli povinni užívat celý život beze změny (úřednici jim dávali schválně hanlivá)

• Zatímco v německých částech Rakouska a v Uhrách se Židé přirozeně asimilovali, v Čechách a na Moravě soutěžily dva jazyky a dvě kultury – česká a německá. V této první emancipační fázi Židé jednoznačně přijímali německou kulturu a identifikovali se s rakousko-německým liberalismem, což jim zpočátku přinášelo značné výhody, do budoucna však i problémy, které souvisely s rostoucím českým národním obrozením. Němčina Čechy čím dál více dráždila. Židovská mládež posléze pochopila nutnost změny orientace – uvědomila si, že žijí mezi Čechy, a začala zakládat různé česko-židovské spolky a noviny. Od 70. let 19. stol. se jazyková a kulturní identita Židů v českých zemích rozdvojovala, stále větší počet jich se hlásil k české národnosti. (v roce 1900 se již téměř 54% Židů hlásilo k češtině jako dorozumívacímu jazyku).

• josefinské reformy shrnul Židovský systemální patent z roku 1797, který tvořil základ právního postavení Židů až do roku 1848. (Židé ale stejně v horším postavení než ostatní - nadále se nesměli bez povolení stěhovat, zatíženi zvláštní židovskou daní, stále platil tzv. familianstký zákon, dle kterého se směl ženit pouze nejstarší syn z každé židovské rodiny, aby se počet židovských rodin nezvyšoval)