Itálie a Zaalpí v proměnách času - starověk

Itálie a Zaalpí v proměnách času - starověk:

Itálie – předřímské období – od 8. století př. n. l. – dosvědčeni Etruskové – záhadná civilizace (3 teorie o jejich původu – přišli ze severu, z Malé Asie, jsou původním obyvatelstvem Apeninského poloostrova, písmo přejaté od Řeků, ale jejich jazyk zatím nerozluštěn), samostatné městské státy, rozvinuté řemeslo (černá keramika „bucchero“, zpracování kovů), vyspělé zemědělství (terasovité plochy na svazích pahorků proti dešťům, odvodňování bažin)

vrchol moci – 7.-6. st. př. n. l. – ovládli S Itálii až k Pádu, střední Itálii , Kampánii, konkurenti – Řekové, Kartágo

vznik Říma – Latium – cca r. 650 př. n. l.- pravděpodobně sloučení vesnických osad na pahorcích, Roma (název nejspíš etruského původu – není jisté, zda Etruskové Řím založili nebo ovládli již existující město) X římská legenda o založení Říma (Aeneas,753 př. n. l. - Romulus a Remus)

podle tradice – etruská dynastie vládla v Římě do roku 510 př.n.l.(tradiční datum - ve stejném roce skončilo v Athénách období tyranidy) – vyhnán (podle tradice 7.) král Tarquinius Superbus

etruský vliv na pozdější římský stát – královská doba – vytvoření základů budoucí struktury obyvatelstva a správy Říma (patricijové, plebejové, hlavní státní instituce – senát, centurijní sněm, obyvatelé rozděleni do územních tribuí, hlavní kněžské úřady), „cloaca maxima“(odvodňovací kanál), významné stavby (Forum Romanum, chrám na Kapitolu, Circus Maximus, hradby), věštění (z letu ptáků a vnitřností zvířat) aj.

období římské republiky – 510- 30

asi do roku 265 – raná řím. rep. – boje stavů (plebejové usilují o pol. práva) – tzv. první secese (494) (odchod plebejů z města, aby si vynutili dohody) – nejdřív 2, potom 10 tribunů lidu – zastupovali zájmy plebejů, 451 – zákony dvanácti desek – kodifikace zvykového práva, 367 – pol. zrovnoprávnění – 1 konzul má být patricij a 1 plebej, konec bojů - poslední (třetí) secese - tzv. Lex Hortensia (287) – usnesení plebejského lidového shromáždění měla nadále stejnou platnost jako zákony senátu

vzniká hierarchicky členěný systém úřadů (konzulové, censoři, praetoři, kvestoři, aedilové), shromáždění moci v jedněch rukou a jejímu zneužití měla zabránit řada principů – např. annuita – volba na 1 rok, kollegialita - právo protestu ostatních nebo ostatních držitelů úřadu, zákaz kontinuity – žádný úřad neobsazovat víckrát po sobě jedním úředníkem aj.

expanze Říma uvnitř Itálie - 396-dobytí a anexe etruských Vejí, 387 – útok Keltů a zničení Říma – oddálil vzestup Říma, 282-272 – válka s Tarentem (280 -intervence Pyrrha z Epeiru – „Pyrrhovo vítězství“ – s těžkými ztrátami ) – vítězství Říma – mír s Tarentem – řecká města byla přijata jako tzv. socii navales (námořní spojenci), 265 – dobyto etruské město Volsinie - prozatímní konec kontinentální expanze, Řím se stal latentní námořní mocností