16. Krestane a Zide

ŽIDOKŘESŤANSTVÍ

• Křesťanství bylo zpočátku jen novou formou židovství (nijak silně nevybočovalo z mezí pestrosti judaismu). První křesťané byli nepochybně Židé, stejně jako Ježíš!!! Proto hovoříme o „židokřesťanství“.

• Prvotní křesťané podržovali vše, co Mojžíšův zákon přikazoval, zachovali dřívější svazky s Chrámem, protože pro ně nebylo snadné odloučit se od zařízení, které bylo životní normou jejich otců. Oficiální oběti v Chrámu se ovšem neúčastnili. Věřili v Ježíše-Mesiáše a zvláštní důraz kladli na eucharistické obřady (tj. obřady díkuvzdání) – křest a „fractio panis“ /tj. lámání chleba na upomínku poslední večeře Páně/. Konaly se v soukromých domech, později v křesťanských svatyních a nejstarších bazilikách  Křesťané zprvu integrální součástí židovské komunity a konflikt s farizeji (židovskými učiteli, členy rady starších) je brán jako vnitrožidovský spor! Pro apoštola Pavla je nemyslitelné, že by „kristovství“ mělo být veličinou mimo židovství, či snad vymezené proti němu (epištola Židům v Novém zákoně).

POSTUPNÁ SEPARACE

• K separaci křesťanství a židovství nedochází zlomově ihned po velikonoční či letniční události, nýbrž postupně, zhruba do konce 2. století. Konflikt, který toto oddělení provází, namnoze ovlivnil další dějiny soužití Židů a křesťanů.

• Zpočátku tvořila křesťanská obec v Jeruzalémě jen nepatrnou menšinu a v rabínském světě byla přezírána. Když však vzrostl počet věřících na pět tisíc, nešlo ji přehlížet - v ortodoxních židovských řadách se proti nim zvedala nenávist (několik uvěznění apoštolů + ukamenován jáhen sv. Štěpán přerostla), docházelo i k roztržkám mezi samotnými židokřesťany (dřívější Židé trvali na tom, že musí být pohané jednak pokřtěni, jednak obřezáni X křesťanům-Nežidům stačilo pokřtění)  situace přerostla v honbu na křesťany – Židé je otevřeně pronásledováli od roku 38 n.l., nelítostně po sjednocení židovského národa za krále Agrippy (41-44 n.l.)

• Jeruzalémská křesťanská obec se definitivně rozptýlila  šíření víry mezi jinými národy (Samaří, Fénicie, Kypr, severní Afrika…).S rozprchnutím apoštolského jádra končí mimořádný význam Jeruzaléma (nyní již pouze jedno ze sídlel křesťanských obcí). Hlavní hnací síla – Antiochie  zprvu těžištěm křesťanství východ římské říše.

• Po smrti Heroda Agrippa se do Palestiny vrátili římští místodržící - krutá vláda vedla k velkému povstání - důsledkem bylo r.70 n.l. zničení Chrámu Titem = počátek židovské diaspory!!! Zničení Chrámu zpřetrhalo poslední svazek mezi křesťany a Židy. Židé, kteří chtěli zavádět do křesťanství Starozákonní zvyklosti ztráceli význam a obě náboženství se navždy vydala jinou cestou…

• křesťanství od pol. 1. stol. formováno jinými přístupy – helénistickou duchovní kulturou. Vývoj židovství a křesťanství v 1. a 2. století je pak určován rostoucími rozdíly a snahou vymezit se. Na konci 2. století je proces oddělení ukončen!!! Navrácení dřívějšího stavu vztahu znemožněno! /Žid, který uvěří Ježíšovu Mesiášství – nutná konverze, rozchod s dosavadní komunitou a přijetí komunity nové/.