O svobodě vůle – Tomáš Štítný ze Štítného – verze testu

O svobodě vůle – Tomáš Štítný ze Štítného – verze testu

Co tedy v nás působí svobodnost vůle?

Otec: Řekl jsem, že obrácení člověka k Bohu je sice především darem Božím, že však má pocházet z naší vůle. Neboť všemohoucí Hospodin těm, kteří ráčí přivésti ke spasení, nejprve vlije dar své milosti, jímž je pohne, avšak svobodnosti jim neodejme, že budou chtíti dobré. A když již chce dobrému a zalíbil si je, tu opět dar Boží pomůže, že i skutkem bude moci to dobré vykonati.

To svatý Řehoř ukazuje, když říká: Především milost Boží v nás působí k našemu spasení bez nás, aby, když po ní následuje naše vůle, činila s námi to dobré, jehož již jejím vzbuzením žádáme. Avšak že v tom dobrém, které jsme chtěli, počali a vykonali, nejprve darem Boží milosti k němu byvše podníceni, nás předchází Boží dobrota, to nám ukazuje svatý Pavel slovy: Milostí Boží jsem, cožkoliv jsem. A v téže řeči ukazuje, že po tom daru následovala jeho vůle, když praví: A milost jeho nebyla ve mně marná, ale pracoval jsem více než jiní. A chápaje, že ani toho sám ze sebe neměl, že pracoval, řekl: Ale nebyl jsem to já, kdo pracoval. Avšak, že jeho vůle a práce byla z Božího daru, odpověděl: Ale se mnou byl dar Boží milosti. Nebyl by řekl: se mnou, kdyby jeho vůle a práce nešla současně s tím darem, který jej podnítil a jemu pomáhal. A tak chtěje ukázati, že nic neznamená jeho práce a vůle, řekl: Ne já. A že pracoval s darem Božím ze své vůle, dopověděl: Ale dar Boží milosti byl se mnou. Mluvě o tomtéž, praví svatý Augustin: Bůh předchází svým darem, takže ten, kdo nechtěl, bude chtít a půjde s tím, kdo chtěl, pomáhaje, aby jeho chtění nebylo marné. K tomu poznamenává také svatý Bernard: Bůh v nás činí trojí věc: Dává mysleti dobré, dává je chtíti a dává je vykonati. Prvé činí bez nás, druhé s námi a třetí námi, dávaje mysleti dobré a proměňuje v nás zlou vůli v dobrou. Tu pak spojí nás se sebou naší vůlí a s námi bude činiti, co je nás hodno. A když způsobí všechny příčiny, že budeme moci svým skutkem konati dobré, jež jsme chtěli, tehdy on skrze nás vykonal skutek.

Proto jedině od samého Boha je počátek našeho spasení, ale naše svolení k němu a dokonání skutkem, i když není způsobeno námi samými, není také úplně bez nás. Neboť dar Boží milosti probouzí nejprve naši vůli a jaksi vnukne, že pomyslíme něco dobrého, a uzdraví vůli, když promění její žádost a pomůže jí, přiveda ji k tomu, aby skutkem dokonala to, co již chtěla. Také Hugo se k tomu podobně vyjadřuje, pravě: Nejprve Duch svatý způsobí v člověku vůli dobrou, potom tomu chtění pomáhá, potom působí, aby nastalo bez otálení, aby chtění nebylo špatné, až by bylo dokonáno.

Nejprve v nás vzbudí chtění a pak tím naším chtěním dokoná skutek. I bude naše chtění jako nádobí nějakého řemeslníka, jímž koná své dílo, takže našeho chtění je jako nástroj. A jako dělník nejprve sám si připraví náčiní, jímž by pracoval, a pak tím náčiním bude pracovat, tak také Duch svatý probudí nejprve v člověku dobrou vůli, a co bude potom pomocí chtění člověka činiti, to již nebude činiti sám, ale skrze lidské chtění. Ale více jest z Ducha svatého ten dobrý čin než z toho člověka, jako je i dílo spíše prací tesařovou, který pracuje sekerou, než věcí té sekery, kterou pracuje.