O svobodě vůle – Tomáš Štítný ze Štítného – verze testu

A tak týž dobrý skutek zároveň jest i není náš. Jest náš, poněvadž jej činíme chtějíce, a není náš, poněvadž nemáme sami ze sebe to, že chceme dobrému a že je činíme. Stejně jako není v naší moci, abychom poznali, co jest dobré, leč dá-li nám to poznati Bůh: taktéž není v moci naší vůle, abychom vždy chtěli tomu, o čem již víme, že je to dobré. Svatý Bernard také ukazuje, že spasení člověka záleží i na Bohu i na naší vůli. A poznamenává k onomu výroku, který řekl svatý Pavel: Nezáleží na tom, kdo usiluje, ani na tom, kdo chce; ale záleží na smilování Božím.

Co tedy působí svobodnost vůle? Krátce řečeno: Nebude-li svobodné vůle, nebude, co by mělo být spaseno. A nebude-li smilování Božího, nebude spasení. Musí býti dvojí: jedno, od něhož spasení vychází, druhé, jemuž se má spasení stát. Není spasení odjinud, než od Boha; aniž může být dáno jinému, než vůli, která je dobrá. Sjednotiti vůli s vůlí té nejvyšší pravdy a poznati ji, to jest spasení. Proto také duch hříšný nedojde spasení, neboť jeho vůle není sjednocena s vůlí Boží, jestliže nepovolí Boží vůli tak, že poslouchá, když něco přikáže, a uvěří, když něco slibuje, a vzdává mu dík a chválu za jeho dary. Můžeme to poznati i v oné řeči v apokalypse, kde se praví: Stojím u brány a tluku; kdo mi otevře, s tím budu večeřeti a on se mnou. Neboť Bůh tluče u srdce člověkova jako u brány a ponouká a povzbuzuje je k dobrému, jelikož dobro jest nad naší přirozeností. A kdo k jeho vůli přistoupí, povolí jí, zalíbí si v ní a jedná podle ní, tomu Bůh vyjde vstříc svými dary, skrze něž takový člověk bude hoden větší milosti. A tak bude Bůh s ním a on bude s Bohem večeřeti jako dva přátelé v jediné lásce. Bůh bude míti zálibu v takovém člověku a člověk v Bohu. I o tom mluví svatý Řehoř, pravě: To dobré, jež činíme, je i z Boha i z nás: z Boha jest, že nás předchází svými dary; a z nás jest, že naše vůle k tomu přistupuje. Kdyby nebylo z Boha, za co bychom mu na věky vzdávali dík? A kdyby nebylo z nás, z čeho bychom měli naději na odplatu? Ale my víme, že nebudeme nadarmo Bohu děkovati, poněvadž nás dar jeho smilování předchází a povzbuzuje. A víme, že nemáme marně naději na odplatu, protože to bude z naší vůle, že se pohnula k tomu, k čemu ji povzbudil dar Boží milosti.

Otázky k textu:

1. Je dle Tomáše Štítného ze Štítného víra v Boha otázkou naší svobodné vůle?

2. V úryvku se Tomáš Štítný ze Štítného odvolává na svatého Bernarda. Které tři věci v nás podle něj Bůh činí?

3. Jak pohlíží autor textu na dobrý skutek?

4. Je možné spasení bez Boha?

5. Jaký je dle Tomáše Štítného ze Štítného vztah mezi spasením a svobodnou vůlí?

6. Jakým způsobem je možné sjednotit naši vůli s vůlí Boží?