C 09 - Charakteristika hospodářského a sociálního vývoje ČSR

Intenzita státní intervencionismu v letech 1922-29 byla z meziválečného období nejslabší. To uvolnilo ruce velkoburžoazii, ale z prostředí menšího podnikání přicházela naopak kritika nedostatečné péče státu o řešení hospodářských problémů.

Nejpočetnější sociální skupinou bylo dělnictvo, na něž v roce 1930 připadalo 43% obyvatelstva (včetně zřízenců se tento podíl zvyšuje na více než polovinu; zřízenec – osoba pověřená řízením práce dělníků, nižší odborní zaměstnanec nebo jiný pracovník na přechodu mezi úřednictvem a dělníky, někteří zřízenci byly součástí dělnictva, ale jiní sním neměli nic společeného).

V roce 1925 byl schválen zákon o placené dovolené dělnictva. Do té doby měli nárok na dovolenou úředníci a státní zaměstnanci, ale dovolená dělníků závisela na ustaveních kolektivních smluv, která se měnila podle hospodářské situace (někdy dovolené nebyly poskytovány). Zákon stanovil délku dovolené na 6-8 dní včetně placených nedělí a církevních svátků. Ustanovení o dovolených patřila k nejčastěji porušovaným sociálním zákonům, zejména v menších podnicích (argument, že „mzda přísluší dělníkovi jen za vykonanou práci“). V některých velkých závodech se vyskytovala i delší dovolená, než stanovil zákon (např. 10 dní). Dovolené úřednictva trvaly v závislosti na služebním zařazení a délce pracovního poměru 2-5 týdnů.

Období hospodářské krize 1929-1933

Ve spojených státech a všech průmyslově vyspělých zemích přesáhla průmyslová výroba za konjunktury vysoko spotřebu. Poptávka zdánlivě zvyšovala hodnotu podniků, podnikatelé brali úvěry, které převyšovaly hodnotu jejich jmění, banky půjčovaly peníze nad své možnosti. Za této situace stačil asi 20% obvyklý pokles akcií na burze k vyvolání řetězové reakce.

Podle tradičního vysvětlení začala největší hospodářská krize panikou na newyorské burze v pátek 24. října 1929. Akcionáři ve snaze zabránit ztrátě vrhli za jediný den na trh 13 miliónů akcií a způsobili zhroucení jejich kurzu. Následný útok na banky a spořitelny, ze kterých lidé vybírali vklady, vyvolal tlak na okamžité splácení půjček. To vedlo k bankrotům, nedostatku peněz, zvyšování oběživa, pálení peněz, inflaci, poklesu poptávky, poklesu výroby, zavírání podniků a růstu nezaměstnanosti. V začarovaném kruhu každý z těchto jevů negativně ovlivňoval ostatní.

Hospodářský propad měl negativní dopad i na politické nálady, psychiku lidí i kulturu. Rostlo přesvědčení o neschopnosti a prohnilosti parlamentní liberální demokracie. Rostla také přitažlivost fašistických i komunistických myšlenek – slibovali přece zhroucenému světu zázračnou změnu podmínek.

Z USA se krize postupně šířila dál. Zhroutila se mezinárodní finanční soustava, rozpadl se mezinárodní volný obchod. Pro Československo, které mělo průmyslovou kapacitu na úrovni 50 miliónového státu a bylo závislé na vývozu výrobků, to byla katastrofa. Zpočátku krach na newyorské burze nevzbudil v ČSR příliš velkou pozornost a krize se v roce 1930 neprojevila velkou měrou. Ve velkých podnicích doznívala konjunktura. V zemědělství však byla situace horší. Celosvětový mírný pokles cen ve 2. polovině 20. let se změnil v prudký pád. ČSR bylo ve většině výroby zemědělských produktů soběstačné. Ke konci roku 1929 a v roce 1930 se v ČSR ohlásily první těžkosti v odbytu zboží. Krize začala exportními potížemi u textilu (u některých firem již po roce 1927), skla, bižuterie a keramiky. Zejména u textilní produkce měl pokles nejdelší trvání, což mělo při jeho rozšířenosti v českých zemích velmi tíživé sociální důsledky. Později, ale o to prudčeji, snížily též výrobu podniky železářské (od hutí po strojírenské závody), do značné míry též báňské, dřevařské, silně ochromeno bylo stavebnictví. Poměrně nejlépe prošly hospodářskou krizí podniky chemického průmyslu, elektrárny, Baťův koncern a oděvní výroba, podniky dodávající na trh potraviny, i když např. nejvíce poklesl exportu cukru, sladu a sladového ječmene. Situace v českých zemích a průběh krize byl oproti jiným průmyslovým zemím zpožděn – jako kulminační bod bývá uváděn březen 1933.