C 09 - Charakteristika hospodářského a sociálního vývoje ČSR

Hlavní ekonomické teze dr. Rašína: Hospodářský vzestup se musí opírat především o vnitřní síly, předpokládá velkou mobilizaci vnitřních zdrojů celého hospodářství a oběti všech vrstev obyvatelstva (tj. utahování opasků!). Trvalý vzestup ekonomiky umožňuje jen dobře fungující mechanismus tržního hospodářství, nikoliv státní regulace.

I když představovala čs. měna důležitou podmínku úspěšného rozvoje v letech 1924-29, byly přece jen následky deflační politiky rozporné.

Dalším krokem k posílení pozic domácího kapitálu byla snaha o repatriaci kapitálu. Československé banky skoupily velké množství kvalitních cizích podniků, které se nacházely v Československu. Tímto krokem se podařilo spolu s dopady nostrifikace přesunout těžiště váhy rakouského kapitálu směrem ke kapitálu domácímu. Dále bylo nutné zapojení hospodářství do mezinárodních struktur (trhu) a dostat do Československa cizí, především spojenecký kapitál. Do ČSR přicházel zahraniční kapitál především z Francie. Ještě silnější pozice však měl u nás anglický kapitál, jeho oporou byla v roce 1922 založená Anglo-československá banka. Rakouský kapitál si zachoval také docela silné pozice, jeho podíly byly však ještě z období monarchie. Důležité pozice měl u nás také holandský a belgický kapitál v elektrotechnickém a chemickém průmyslu.

Nostrifikace

Ekonomickým problémem nově vzniklého Československa bylo také umístění největších čs. podniků ve Vídni a Budapešti. 11. prosince 1919 vydalo Národní shromáždění tzv. nostrifikační zákon. Ukládal čs. podnikům přestěhování sídel a hospodářských vedení na území ČSR. Měl tedy odstranit situaci, kdy klíčové ekonomické pozice zůstávaly i nadále v rukou rakouského a uherského kapitálu. Nostrifikace byla zahájena až po jednáních a uzavření dohody s rakouskou vládou v létě 1920. Ta vzala nostrifikaci na vědomí a zavázala se, že nebude činit při její realizaci potíže. Dohoda s maďarskou vládou byla složitější a byla uzavřena až v roce 1927 po mnoha průtazích. Nejvýznamnější roli v tomto procesu hrála největší česká obchodní banka – Živnostenská banka. V jejím čele byl přítel ministra financí Aloise Rašína dr. Jaroslav Preiss, který se po Rašínově smrti stal jednou z nejvlivnějších osobností naší ekonomiky.

Období ekonomické lability 1918-1921

V tomto období bylo třeba převést válečnou výrobu na výrobu mírovou, vyřešit nedostatek vlastních zdrojů surovin, obtížnost a nákladnost jejich dovozu, nedostatek finančních prostředků byl částečně zaviněn dosud nerozvinutým systémem pravidelných příjmů z daní, cel a jiných položek.

Nejaktuálnějším sociálním problém právě zrozeného státu byla zásobovací krize u potravin a paliv. V závěrečné etapě války přestal fungovat přídělový systém zásobování obyvatelstva, zásoby potravin byly odváženy do jiných částí monarchie nebo vyčerpány a na černém trhu nastal dramatický vzestup cenové hladiny. Navíc epidemie „španělské“ chřipky, která propukla koncem roku 1918 a kulminovala v průběhu roku 1919, přinesla smrt tisícům lidí. V roce 1919, v době nejhorší zásobovací krize, zůstala v planosti velmi přísná opatření pro hospodaření s předměty denní potřeby – soupis zásob a přísné tresty za jejich zatajování, povinné odprodávání zásob na žádost úřadů, státní kontrola pohybu zboží atd. Zásobovací situace se zlepšila až během roku 1921. Ještě v roce 1920 si ČSR půjčovala obilí od vyhladovělého Rakouska a během sklizně muselo být na jižním Slovensku vyhlášeno stanné právo, protože rolníci odmítali prodávat své produkty Státnímu obilnímu ústavu. Později, ve snaze čelit podloudnému vývozu, byl mimořádný stav rozšířen na všechny pohraniční okresy. V letech 1920-21 bylo řízené hospodářství postupně odstraňováno, rychleji u průmyslových výrobků, pomaleji u potravin