C 09 - Charakteristika hospodářského a sociálního vývoje ČSR

Úrovně průmyslové výroby roku 1929 již naše průmyslová výroba do konce 2. světové války nedosáhla. ČSR bylo nejen závislé na vývozu výrobků, mělo také nevýhodnou strukturu průmyslu. Zejména v menších podnicích bylo zastaralé strojní vybavení a překonaná technologie. Ukázalo se také, že ČSR je bez dostatečných rezerv valut a zlata vlastně chudým státem, ze kterého se za krize rychle stahoval polekaný zahraniční kapitál. Ekonomicky slabé agrární státy včetně Rumunska a Jugoslávie se dostaly do platební neschopnosti a nesplácely ČSR dluhy. Ani zahraniční orientace na slábnoucí Francii jako hlavní spojeneckou velmoc nebyla nejšťastnější.

Velký problém sociální, politický i národnostní představovala v ČSR nezaměstnanost. Její vývoj měl absolutní vrchol v březnu 1933 – přes 900 000 úředně zapsaných neumístěných uchazečů o práci, odhady však byly ještě vyšší a uváděly číslo přes 1,25 miliónu nezaměstnaných.

Období hospodářské krize z kapitálového hlediska urychlilo postup koncentrace a centralizace kapitálu. Zanikly menší podniky, zatímco nejmocnější kapitálové skupiny, které se opíraly o propojení bank a výrobních podniků nebo podniků terciární sféry, dokázaly využít situace k pohlcování soupeřů nebo k jiným formám jejich vtažení do vlastní sféry vlivu. V roce 1933 byl prosazen zákon o kartelech a soukromých monopolech, který zpevnil pozice kartelů jako nejrozšířenější formy monopolů v ČSR tím, že je uznal de iure, stanovil právní závaznost kartelových úmluv pro jejich účastníky a vůči těm podnikům, které by chtěly z kartelu vystoupit – sankce.

Na cestě k oživení ekonomiky 1934-1938

Roku 1934 se vláda rozhodla čs. korunu devalvovat a zlatý základ koruny se snížil o 1/6. Autorem podkladů pro devalvaci byl nově jmenovaný šéf Národní banky, ekonom dr. Karel Engliš. Engliš důsledně odmítal deflační politiku A. Rašína a namísto toho prosazoval ustálení přirozeného růstu kurzu koruny a bránil jeho umělému zvyšování. Englišova ekonomická politika ve znamení devalvace koruny v období hospodářské krize se ostře postavila proti zájmovým skupinám kolem Živnostenské banky. Díky Karlu Englišovi se podařilo zachovat ve 2. polovině 30. let čs. korunu jako pevnou a volně směnitelnou měnu.

Výroba a odbyt se jen velmi pozvolna dostávaly ze stagnace a teprve rok 1936 a hlavně 1937 vedly k prudkému vzestupu produkce i odbytu. Krize doznívala až do jara 1936. Východiskem z hospodářské krize v Československu se stalo paradoxně zbrojení, ke kterému země přistoupila na základě politických změn v Evropě a stoupajícímu nebezpečí hrozby fašistického Německa.

Vliv na překonání dopadů krize měly státní zásahy. Šlo hlavně o zajišťování obranyschopnosti země a rozvoj výroby – od uhelné těžby přes hutě, železářské a strojírenské podniky s výrobou zbraní, elektrotechnické a chemické, až po výrobu obuvi, vojenských látek a konfekce. Vojenská výroba se rozvíjela buď přímo ve státních podnicích a v podnicích za kapitálové účasti státu především ve zbrojních závodech, nebo byla zadávána jako státní zakázky soukromým firmám. Konjunkturu prožívaly cementárny, které zásobovaly rozsáhlé stavby pohraničního opevnění. Stát, který si vypomáhal mimo jiné vypsáním státních půjček, ovlivnil trh též zrychlenou výstavbou některých silnic a železnic.